2. kapitola - Bradavice
Prázdniny se kvapem blížily ke konci a Jimmy s Andie byli stále
častěji nuceni myslet na blížící se nástup do Bradavic. Týden před první zářím
vyrazili na Příčnou ulici, aby si konečně obstarali školní hábit a učebnice.
„To jako opravdu budu muset každý den nosit hábit?“ ohrnoval nos James,
když madame Malkinová dělala poslední úpravy.
„Jistě že ne,“ zavrtěla hlavou jeho matka Amy. „O víkendu si budeš moct
nosit, co budeš chtít.“
„Super,“ protáhl se a prohlédl se v zrcadle. Byl zvyklý, že hábity
musel nosit jen při slavnostních příležitostech.
„Nebojte, brzo si zvyknete, navíc je budou nosit i všichni ostatní,“
chlácholila je Amy, když si všimla, že i Andie se tváří značně kysele.
„Je to všechno?“ zeptala se švadlena, když jim zabalila tři sady
uniforem.
„Ano všechno,“ přikývla druhá žena a začala hledat dostatek peněž,
zatímco prodavačka už poněkolikáté zakoulela očima k Jimmymu, který
z toho začínal být nesvůj.
„Nashledanou,“ rozloučili se, když odcházeli a na ulici narazili na
otce, který se prohýbal pod tíhou všech učebnic.
„Máme všechno?“ zeptal se. „Nechce se mi tu příliš dlouho zdržovat.“
„Můžeme se vrátit domů,“ přikývla mu žena a chytla dceru za ruku, aby se
společně s ní mohla přemístit.
„Ale, ale,“ ozvalo se za nimi znenadání. „Našel sis nové kamarády,
Pottere?“
James se zmateně otočil a pohlédl do tváře štíhlému blonďákovi, který
stál po boku o něco menší ženy, jak si domyslel, jeho matky.
„To mluvíš na mě?“ zeptal se a pozvedl obočí.
„Ty nejsi Potter,“ rozšířil překvapeně oči. „Nemáš jizvu ani ty pitomý
brýle.“
„Jdeme, Jamesi,“ zavelel jeho otec a zamračeně si přeměřil blonďatou
rodinu od hlavy k patě.
„Jo, jasně,“ řekl a s posledním nechápavým pohledem se přemístil
pryč.
„Kdo to byl?“ zeptala se Andie.
„Narcisa a Draco Malfoyovi,“ odpověděl stále zachmuřeně Peter. „Její
manžel je usvědčený Smrtijed a Draco studuje v Bradavicích.“
„To ho tam nechají, i když vědí, kdo je jeho otec?“ povytáhla jeho dcera
obočí.
„To je prostě Brumbál,“ pokrčil rameny.
„Spletl si mě s Harrym a ta s těma hábity se na mě taky
koukala divně,“ ozval se James.
„A co jsi čekal? Vždyť jste pomalu dvojčata,“ protočila oči v sloup
Andie.
„Nevím, co jsem čekal,“ pokrčil rameny. „Ale teď mě tak napadlo, že když
to každý pozná, že jsme sourozenci, jaké budu používat jméno ve škole?“
„Normálně Jackson, zlato,“ pohladila ho po tváři Amy. „Ale jestli chceš
zpátky příjmení Potter, tak to s otcem zařídíme.“
„Ne to je v pořádku,“ zavrtěl hlavou a doufal, že si nikdo nevšiml,
jak si oddechl. Opravdu se necítil být Potterem, i když jím ve skutečnosti byl.
Poslední týden utekl rychleji, než Jimmy předpokládal vzhledem
k tomu, jaká byla v domě nuda. Dlouhou dobu s rodiči vyjednával
o vycházkách ven a do města, ale byli neoblomní. Ne že by to nechápal, po ulici
chodilo spoustu lidí, kteří by si ho mohli splést s Harrym, nedokázal si
však představit, co bude celý týden dělat zavřený doma.
„Co to všechno táhneš?“ pozvedl obočí jeho otec, když sešel schody
ověšený hned několika taškami a ztěžka položil kufr na zem.
„To co každej rok,“ pokrčil rameny.
„Hm,“ podrbal se na bradě Peter a přejel pohledem dvě tašky, na každém
ramenu jednu. „Tohle můžeš nechat doma, v Bradavicích elektronika
nefunguje,“ řekl rovnou a pohlédl na druhou tašku.
„Cože?“ ozvala se Andie z obýváku, kde seděla.
„Mobily, počítače, hifi,“ začala vyjmenovávat jejich matka. „Nic
z toho tam kvůli všem kouzlům, která tam jsou, nefunguje.“
„To snad nemyslíš vážně!“ zhrozila se. „Jak budu psát Kaithlin, Cassidy
a všem ostatním?“
„Budeš posílat dopisy přes sovu místo mailu,“ pokrčila rameny Amy.
„Chrániče, boty a helma?“ pozvedl obočí Peter, zatímco se jeho žena
s dcerou dohadovali. „V Bradavicích se fotbal nehraje, Jimmy, nikde
v Británii, pokud vím.“
„A co se v těch Bradavicích teda dělá?“ zeptal se zamračeně a
shodil z ramene tašku s věcmi na fotbal.
„Můžeš jít na konkurz do famfrpálového kolejního družstva.“
Znechuceně se ušklíbl a sledoval otcův pobavený obličej. „Fakt skvělej
vtip,“ pokýval hlavou a s taškami vyběhl zpět do patra, kde měl pokoj.
Nakonec všichni nastoupili do auta, které už jeho otec stihl upravit pro
britské silniční podmínky, a vyjeli do centra Londýna, aby se dostali na
nádraží King’s Cross.
„Domluvili jsme se s Weasleyovými, že na ně počkáme a jejich děti
s ostatními se vás ujmou,“ sdělovala jim Amy, když se prodírali
k nástupišti devět a deset.
„Vždyť jde jen o nastoupení do vlaku,“ protočil oči v sloup James a
podíval se na lístek, který mu mezitím do ruky strčil Peter. „Nástupiště devět
a tři čtvrtě?“
„Je to speciální nástupiště, běžte dál přímo proti té zdi a dostanete se
tam, jsme hned za vámi,“ postrčil Andie, která na něj jen nechápavě koukala.
„Běž, ať nepoutáš příliš pozornosti,“ upozornil ji a dívka se nejistě
rozešla proti zdi.
James jen nedůvěřivě sledoval sestru, jak se blíží ke kamenné přepážce a
zadržel dech, když byla několik pouhých centimetrů od zdi. Opravdu čekal, že
narazí na kámen a praští se do hlavy, ale místo toho mu zmizela z dohledu.
„Teď ty,“ zašeptal k němu Peter a společně s rodiči za zády
napodobil svou sestru. Nedalo mu to a musel přivřít oči, jakmile je však opět
otevřel, stál na plném nástupišti mladých studentů a koukal na červenou parní
lokomotivu, jež každou chvíli pěknou dávku páry vypustila do vzduchu.
„To bylo neuvěřitelný co?“ otočila se na něj rozesmátá Andie a Jimmy se
nezmohl na nic jiného, než němě přikývnout.
Nedalo se říct, že by se do Bradavic nějak moc těšil, nikoho tam neznal
a proboha co je to za školu, že se na ní ani nedá hrát fotbal. Když ovšem
uviděl lokomotivu, začalo na něj to kouzlo, o kterém jeho rodiče neustále
mluvili, pomalu působit.
„Hele, támhle jsou,“ ukázal Peter a společně se vydali k té
nejpočetnější skupince, která na nádraží byla.
„Hej, Harry,“ ozval se najednou někdo a chytl Jamese za rameno, aby ho
zastavil. „Kde jsou Ron s Hermionou?“ zeptal se ještě dřív, než se otočil.
Když to však udělal, chlapec za ním zůstal překvapeně koukat a stáhl svou ruku
pryč.
„Harry stojí támhle,“ řekl a ukázal ke skupince, kam mířili, než je
zastavil.
„Promiň, spletl jsem se.“
„To je dobrý,“ pokrčil rameny Jimmy a pokračoval dál.
„Myslela jsem, že tu budeme první podle toho, co jste říkali,“ usmála se
na přivítanou Amy a objala se s Remusem, který stál na kraji vedle Harryho.
„Trochu jsme si přivstali, abyste nemuseli čekat,“ oplatil jí úsměv a
přivítal se i s ostatními. Dnes už byl připraven na to, jak James vypadá a
ani na setinu vteřiny ho to nepřekvapilo.
„Měli bychom jít, Rone,“ ozvala se Hermiona. „Za chvilku začíná ta
schůze a ještě se musíme převléknout.“
„Jo jdeme,“ přikývl, a když se rozloučil, tak společně s Hermionou
zmizeli ve dveřích vlaku.
„Jaká schůze?“ zeptala se Andie.
„Prefektská,“ vysvětlila Ginny.
„Oni dva jsou prefekti?“ povytáhl obočí James.
„Ano,“ přikývla zrzka, ale záhy se k nim naklonila. „I když jen
mezi námi,“ pohlédla významně jak na Andie, tak na Jamese, „všichni jsme
čekali, že z Hermiony bude primus, jenže jí nepřišel odznak. Jsem zvědavá,
kdo ho bude mít,“ nadhodila a rozhlédla se kolem.
„Proč na tom tak záleží?“ zeptal se James.
„Hermiona je nejchytřejší z ročníku,“ ujal se vysvětlování Harry.
„Troufám si tvrdit, že i z celé školy, takže k tomu měla největší
předpoklady.“
„Bohužel pochází z mudlovské rodiny,“
dořekl Lupin, který je celou dobu poslouchal.
„Ale na tom přeci nezáleží,“ nechápala Andie.
„Do nynější doby nezáleželo,“ potvrdil.
„Bohužel mudlovští kouzelníci a čarodějky den ode dne ztrácejí vůči čistokrevným kouzelníkům své rovnocenné
postavení ve společnosti. Ne že by to Brumbálovi
bylo nějak příjemné, ale na nátlak téměř celého profesorského sboru souhlasil,
že nebude Smrtijedy zbytečně provokovat.“
„Opravdu jim tak záleží, co se děje ve
škole?“ zapochyboval James.
„Na škole je plno smrtijedských dětí, stačí,
aby někdo z nich napsal domů, že je – s prominutím – mudlovská
šmejdka připravila o body a bůh ví, jak by to mohlo skončit.“
„Měli byste jít, za chvilku to odjíždí,“ upozornila
je Amy a usmála se, když ji Andie záhy na to objala.
Stejně jako Jacksonovi děti se začali loučit
i Harry s Ginny a oba se snažili uklidnit paní Weasleyovou, které po
tvářích stékaly obrovské slzy.
„Buďte opatrní a držte se pohromadě,“ nabádala
je, když je objímala. „A hlavně piště, i ty, Harry, chci vědět všechno, co se
bude dít.“
„Neboj se, mamko, budeme psát,“ chlácholila
ji její dcera.
„Opravdu bychom s vaší matkou byli rádi,
kdybyste se dostali do Havraspáru, protože jsme tam oba chodili, ale na koleji
nezáleží,“ říkal jim ještě otec.
„Pamatuješ si, o čem jsme mluvili, Harry?“
zaslechl James Lupina a nastražil uši. „Nenechávej se zbytečně vyprovokovat a
vždycky měj u sebe někoho, kdo by ti kryl záda. Mluvil jsem s Brumbálem,
v Bradavicích už nebude tak bezpečno, jak si mnozí myslí, hlavně pro tebe
ne. Nevíme, kdo všechno už se přidal na jeho stranu.“
„Budu opatrný, neboj se.“
„Když se bude cokoli dít, tak jdi za
Brumbálem nebo za Snapem,“ říkal mu ještě a Harry se zašklebil odporem vůči
tomu, že by měl v nouzi chodit za profesorem Obrany proti černé magii.
„Hodně štěstí,“ objal Jamese jeho otec.
„Děkujeme,“ usmál se na něj a společně
s Andie naskočili do vlaku za Harrym s Ginny. Několik vteřin na to se
začal pomalu rozjíždět a jejich rodiče společně s ostatními z řádu
jim brzy zmizeli z dohledu.
„Pojďte, v jednom kupé už máme kufry,“
kývla na ně Ginny a s Harrym ruku v ruce vyšli dál do útrob vlaku.
„Oni spolu chodí?“ zeptal se potichu Andie,
když je pomalu následovali.
„Ano,“ přikývla. „Proč se ptáš?“
„Snažím se ho poznat,“ pokrčil rameny.
„To nejlíp uděláš, když s ním budeš
mluvit.“
„Já vím,“ přikývl a shlédl na ni, když ucítil
její pohled. „Je to těžký,“ povzdechl si, ale dál už nemohl pokračovat, protože
se zastavili před kupé, kde už seděl černovlasý kluk s blonďatou dívkou.
„Všechno v pořádku?“ zeptala se ta
blondýna. „Viděli jsme tvojí maminku brečet, Ginny.“
„Bude v pořádku, jenom je to pro ni
těžký, nejradši by nás všechny zavřela pod zámek a nikam nepustila.“
„Ehm,“ odkašlal si Harry, když se ve dveřích
objevili James s Andie a oba jejich přátelé na ně překvapeně pohlédli. „To
jsou Andie a James Jacksonovi, o prázdninách se přestěhovali do Británie. Lidi,
tohle je Neville a Lenka.“
„Ahoj,“ usmála se Andie a strčila dovnitř
kupé svůj kufr. „Ráda vás poznávám,“ natáhla k nim ruku a s oběma si
jí potřásla.
„Pomůžu ti,“ nabídla se Neville, který byl
k Andie nejblíže a sledoval, jak se snaží zvednout svůj kufr, aby ho mohla
dát do přihrádky na zavazadla, kde už šest kufrů bylo.
„Děkuju,“ řekla, když ho tam společně
dostrkali a posadila se vedle Lenky.
„Nikdy jsi nezmínil, že máš bratra, Harry,“
promluvila právě Lenka, když si Andie dosedla a James s Nevillem
zvedali i jeho kufr, aby ho ještě natěsnaly k těm ostatním.
„Nevěděli jsme o sobě,“ přiznal.
„Jak jste se to tedy dozvěděli?“ zeptal
Neville, když si sedl zpět na místo a pohlédl na Jamese vedle Andie.
„Zdál se mi sen z doby, kdy mi byly dva
roky, a když jsem o tom pak mluvil s rodiči, tak mi řekli pravdu,“
převyprávěl ve zkratce a všiml, jak po něm Harry střelil pohledem při zmínce o
rodičích.
„Spojili se s Lupinem a ten mi to pak
společně s Brumbálem řekl,“ řekl Harry, když se na něj Neville
s Lenkou zvědavě ohlédli.
„Jak si vůbec zvykáte v Anglii?“ zeptala
se Ginny, aby nějak zakončila nastolenou diskuzi.
„Ujde to, nejhorší pro mě zatím je, že nebudu
moct používat mobil.“
„Co nebudeš moct používat?“ zarazila se zrzka
a podle výrazu ostatních Andie odhadla, že ani oni nevědí, co to vlastně řekla.
„Mobil,“ zopakoval Harry, který jako jediný
nebyl mimo a zdál se být pobavený tím, jak jeho přátelé reagují. „Vlastně
mobilní telefon, můžete ho nosit v kapse, protože z něj nevede žádný
kabel na rozdíl od obyčejného telefonu.“
„Vyznáš se v porovnání s nimi,“ řekla
uznale Andie.
„Vyrůstal jsem u mudlů,“ pokrčil rameny.
„Když už jsme u toho, že v Bradavicích
nefunguje elektronika,“ ozval se Jimmy, „co všechno se tam dá vůbec dělat?
Chtěl jsem si s sebou vzít výstroj na fotbal, ale Peter mě s tím
poslal zpátky do pokoje, že prý se tam hraje jenom famfrpál.“
„Žádný jiný sport v Bradavicích opravdu
hrát nemůžeš, aspoň za kolej ne,“ přikývl Harry.
„Ale v zimě až zamrzne jezero, můžeš
chodit bruslit,“ navrhla Lenka, ale oba sourozenci se jen kysele ušklíbli.
„Několikrát do roka můžete jít na celý den do
vesnice poblíž hradu, Prasinky, jestli se rodiče zmínili,“ pokračovala Ginny.
„Trochu,“ připustila Andie.
Po zbytek cesty
si dál povídali, od tématu volného času strávenému na hradě přešli k jeho
obyvatelům a vztahům jednotlivých kolejí. Bylo očividné, že nikdo v kupé
neměl příliš velké mínění o Zmijozelu, což bylo vzhledem k tomu, kdo tam
studoval pochopitelné. Několikrát se u nich stavili i Ron s Hermionou, ale
stihli si jen postěžovat na několik kupé s novými prváky a museli znovu
odběhnout.
„Jestli se někdo z těch zmetků dostane
do Nebelvíru, tak se máme opravdu na co těšit,“ vydechl Ron, když vystupovali
z kočáru a stoupali k hlavní bráně hradu.
„Kam si vlastně myslíte, že se dostanete vy?“
zeptala se Hermiona a pohlédla na Jamese s Andie.
„Nevím, vzhledem k tomu, že vy jste
skoro všichni v Nebelvíru, by nebylo na škodu jít právě tam,“ pokrčila
rameny a usmála se na Lenku, která jako jediná ze skupinky chodila do
Havraspáru.
„Slečno Jacksonová, pane Jacksone?“
přistoupila k nim přísně vypadající žena v dlouhém černo-zeleném
hábitu.
„Ano?“ otočil se na ní James.
„Budete zařazeni společně s prvními
ročníky, takže tu na ně se mnou počkáte,“ oznámila jim potom, co si Jimmyho
přejela hodnotícím pohledem.
„Jistě, paní profesorko,“ přitakala Andie a
stoupla si trochu stranou, aby ostatní mohli projít.
„Pottere?“ zastavila ještě Harryho,
když chtěl jí za ostatními ze své koleje.
„Ano, profesorko McGonagallová?“
„Pan ředitel by si s Vámi po večeři rád
promluvil.“
„Jistě,“ přikývl Harry.
„A nezapomeňte, že má rád
karamelky.“
„Děkuji, profesorko,“ usmál se pobaveně, když
si všiml Jamesova zdviženého obočí a s úsměvem odešel ke svému stolu u
pravé stěny síně.
Brzy kolem nich prošel i poslední opozdilec a
zanedlouho na to k nim dolehl šum rozjařených hlasů budoucích studentů.
„Půjdete jako poslední, takže až přijdou, tak
se zařaďte za ně,“ sdělovala jim poslední instrukce profesorka, když se objevil
první student a v závěsu za ním hned celá dlouhá řada.
„Pojď,“ kývla na Jimmyho Andie a zatahala ho
za rukáv, aby se pohnul z místa. Společně si stoupli si za poslední
dvojici chlapců.
„Vítejte v Bradavicích, tato škola bude
pro většinu z vás následujících sedm let domovem, kam se po každých
prázdninách budete vracet. Chovejte se proto podle pravidel, abychom spolu
všichni vycházeli. Ve Velké síni již čekají Vaši starší spolužáci a jsou
připravení každého z Vás přivítat do své koleje. O tom, do které se
dostanete, rozhodne Moudrý klobouk, který si nasadíte na hlavu a podle toho, co
uvidí, Vás zařadí do Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru nebo Zmijozelu. Připravte
se, každou chvílí se otevřou dveře.“
Jak profesorka řekla, tak se opravdu stalo.
Během několika vteřin se dveře do Velké síně začali pomalu otvírat a zástup
v čele s McGonagallovou začal pomalu postupovat kupředu. Dřív než si
Jimmy stačil cokoli uvědomit, už byl v polovině cesty mezi stoly a snažil
se ignorovat těkající pohledy mezi ním a Harrym doprovázené překvapeným
šepotem, který se změnil v šum.
Vysoký kouzelník uprostřed profesorského
stolu se postavil a zjednal tak v celé síni klid. Jakmile i poslední
slabika dozněla, tak kývl na profesorku McGonagallovou, která si už stihla stoupnout
vedle stoličky a roztáhla pergamen.
„Až přečtu Vaše jméno, sednete si a já vám na
hlavu položím Moudrý klobouk,“ oznámil jim a pohlédla do seznamu.
Jimmy s Andie zvědavě sledovali celý
rituál, na podobné věci nebyli zvyklý. Když oni nastupovali do školy, tak jen
dostali plánek celého kampusu a dál si museli poradit sami. Všimli si, že se na
něj několikrát otočilo pár prvňáčků, ale jakmile si všimli, že se na ně koukají
a vědí, že je okukují, tak se zase rychle otočili a něco pošeptali svým
přátelům, se kterými se seznámili ve vlaku.
„Jackson, James,“ ohlásila profesorka jeho
jméno a jmenovaný se začal prodírat skrz dav ke stoličce. Kývl na profesorku a
sedl si tak, jak to udělalo několik dětí před ním. Postřehl, jak všichni čtyři
přátelé u nebelvírského stolu zbystřili.
Na rozdíl od ostatních jeho předchůdců, mu
klobouk nepřepadl přes oči a tak se neurčitě rozhlížel po síni, zatímco čekal,
co se stane.
„Tak
nakonec přeci jen mohu zařadit i druhého Pottera,“ ozval se mu najednou
neznámý hlas v hlavě, až málem nadskočil. „Kam ovšem s tebou?“ zeptal se klobouk sám sebe a opět se na
chvíli zamyslel. „Máš velmi podobnou
hlavu jako tvůj bratr, ale na rozdíl od něj jsi poznal, jaké to je mít milující
rodinu,“ promlouval k němu. „Zdá
se, že jsem tehdy neudělal chybu, když jsem ho poslal do Nebelvíru, doufám, že
se nemýlím ani tentokrát,“ řekl, než se znovu na okamžik odmlčel a již
nahlas vykřikl své rozhodnutí. „ZMIJOZEL!“
V rychlosti pohledem přelétl zmijozelský
stůl, který byl na opačné straně síně, než nebelvírský, vzápětí však vyhledal
Harryho a pohlédl mu do překvapených očí. Tušil, že tohle mohla být jedna
z jeho nočních múr, ale co se dá dělat, stejně jako klobouk mohl jen
doufat, že to nebyla chyba.
Zvedl se v okamžiku, kdy mu byl sundán
klobouk a s posledním povzbudivým pohledem směrem k Andie si šel
sednout ke svým novým spolužákům. Už předem věděl, že jediná volná místa jsou
na kraji stolu, kam si sedla i jedna dívenka, která byla zařazena před ním.
Odevzdaně si přisedl k ní a usmál se, když si ho zkoumavě prohlížela.
Rychle se ovšem zase začal soustředit na
zařazování, protože na stoličce už seděla Andie a stejně jako jemu i jí klobouk
nepřepadl přes oči, takže mohl vidět, jak se nerozhodně rozhlíží po síni.
Věděl, že je sobecké chtít, aby šla za ním do Zmijozelu, ale opravdu tu chtěl
mít někoho, komu by mohl opravdu věřit. Co se zatím dozvěděl, byli tu samí
budoucí Smrtijedi v čele s Dracem Malfoyem, klukem, kterého potkal na
Příčné a právě teď si ho zvědavě prohlížel.
„ZMIJOZEL!“ rozlehlo se najednou celou síní a
Jimmy si mohl všimnout úlevy v sestřině tváři.
Ohlédl se k nebelvírskému stolu střetl
se se zamračeným pohledem Rona Weasleyho a zamyšleným Hermiony Grangerové.
Harry právě něco řešil s Ginny a nevypadli, že by brzy měli skončit. Když
si hnědovláska všimla Jamesova pohledu, tak jen nenápadně pokrčila rameny a
povzbudivě se usmála, než se vyjádřila k něčemu, co právě říkala Ginny.
„Jsem tak ráda, že jsem ve stejné koleji jako
ty,“ přisedla si k němu nadšeně Andie a přinutila ho tak odtrhnout pohled
od čtveřice na druhé straně.
„Jsem taky rád, ale co jsi tam tak dlouho
dělala?“
„Vyjednávala jsem s ním, nejdřív mě sem
vůbec nechtěl poslat a rozhodoval se mezi Havraspárem a Nebelvírem.“
„Nedivím se, že ti naši vždycky všechno
koupili, když dokážeš přemluvit i klobouk,“ ušklíbl se a vesele se usmál, když
ho šťouchla do žeber.
Potom, co skončilo zařazování, se opět
postavil Brumbál a začal se svou každoroční řečí. Jimmy využil chvíle, kdy
hlavní pozornost nebyla věnována jemu a Andie a začal hodnotit studenty u
jejich stolu. Jak si brzy všimnul, nebyl jediný, kdo ředitele nevnímal,
Zmijozelští však byli příliš pyšní na to, aby si je prohlíželi tak okatě, jako
někteří z jiných kolejí.
Během hostiny spolu James s Andie
prohodili pár tichých slov, od svých ročníků byli vzdáleni nejméně půlku stolu
a mladší žáci, vedle kterých seděli, neměli odvahu se jich na něco zeptat.
„Slečno Jacksonová, pane Jacksone,“ připlul
k nim doslova jeden z profesorů, jakmile ze stolu zmizel i poslední
zákusek a přejel oba pohrdavým pohledem. „Pojďte prosím se mnou.“
Cestou podél stolu ještě kývl na dalšího
studenta a Jimmy si všiml, jak se Malfoy zvedá a následuje je ven ze síně.
Všichni tři studenti následovali profesora
cestou hradem, až nakonec sešli po točitém schodišti do sklepení a vešli do
jedné ze tříd.
„Posaďte se,“ pokynul jim, když se ocitli
v jeho kabinetu a přičaroval i třetí křesílko pro Malfoye. „Oba jste se
dostali do Zmijozelu, a jakožto ředitel této koleje za Vás zodpovídám,“ řekl a
oběma se pronikavě podíval do očí. „Nezajímá mě, na co jste byli zvyklí
v bývalé škole, nyní jste zde a budete se řídit zdejšími pravidly.“
„Samozřejmě, pane,“ přikývl James.
„Nepřerušujte mě, Jacksone,“ varoval ho a upřel
na něj své černé oči.
„Pardon,“ zamumlal a profesor pokračoval.
„Nekázeň je něco, co ve své koleji nestrpím,
takže pokud tu chcete dostudovat, tak vám doporučuji na sebe příliš
neupozorňovat, což pro Vás Jacksone, platí dvojnásob, pokud se budete chovat
stejně jako Váš otec.“
Poučen z předchozí situace se Jimmy jen
zamračil, přestože se chtěl zeptat, co přesně tím profesor myslel. Možná by mu
to mohl objasnit Harry nebo někdo z ostatních.
„Pan Malfoy vás bude mít několik prvních dní
na starost, než poznáte zdejší hrad a naučíte se zdejším zvykům,“ počkal, dokud
oba sourozenci nepřikývli a otočil se na Malfoye. „Jste primus, Draco, spoléhám
na Vás proto, že se o naše nové dva studenty postaráte osobně.“
„Jistě, pane profesore,“ přikývl.
„Výborně, můžete jí,“ pokynul jim všem.
„Mohu se ještě na něco zeptat, pane
profesore?“ zarazila se Andie ve dveřích a ohlédla se na muže za stolem.
„Co potřebujete, slečno Jacksonová?“ povytáhl
obočí překvapeně.
„Chtěla jsem se zeptat, jestli se bude
pořádat konkurz do famfrpálového kolejního družstva.“
„O tom nerozhoduji já, ale kapitán,“
odpověděl a sklonil hlavu k nějakým formulářům, které měl položená na
stole.
Andie správně pochopila, že veškeré diskuze
už skončily a vycouvala z kabinetu do třídy, kde už v tichosti čekali
oba chlapci.
„Pojďte
za mnou,“ kývl na ně Malfoy a vyšli ze třídy. Zastavili se teprve před zdí v jedné z mnoha chodeb sklepení.
„Jmenuji se Draco Malfoy, pokud si pamatuji,
tak jsme se potkali na Příčné,“ natáhl ruku k Jamesovi.
„James Jackson,“ přijal ji a sledoval, jak ho
napodobila i jeho sestra.
„Andie Jacksonová, mohl bys mi prosím říct,
kdo je kapitán?“
„Koukáš na něj,“ ušklíbl se a narovnal si
hábit, takže si nyní krom odznaku primuse, mohli všimnout i kapitánského. „Konkurz
by měl být někdy v polovině září,“ řekl dřív, než se stihla zeptat.
„Dobře,“ přikývla a rozhlédla se kolem sebe. „Proč
jsme ve slepé chodbě?“
„Není tak slepá, jak vypadá,“ ubezpečil je a
otočil se k obrazu, který na stěně visel. „Hadí král,“ promluvil a rám obrazu se odklonil, čímž jim uvolnil cestu dál. „To heslo si
zapamatujte, jinak se nedostanete do společenské místnosti.“
„Fajn,“ přikývl James a následoval Malfoye,
který mezitím už vstoupil dovnitř.
Komentáře
Přehled komentářů
Předčila jsi všechny mé přestavy o vyvoji příběhu =) Jsem vcelku zvedav jak to dopadne,mezi Harrym a Jamesem.A jestli se budes drzet dvojce HH/HG nebo příběh bude celkově poaty jen z Jamesova uhlu..
:-)
Katren,1. 12. 2010 12:06
Dekuji ti za komentar a jsem zvedava na tu tvou kritiku ;-)
Jinak dalsi kapitola je jeiz napsana a predbezne zverejneni bude v sobotu dopoledne
:o)
Lucy,30. 11. 2010 17:33
Moc pěkné. Krásná nová povídka. Jsem zvědavá jak to bude dálě probíhat když si je zařadila do Zmijozelu :D jinak už se moc těším na pokračování :o)
Jen tak dál ;o)
ať tě můza neopouští :D
:-)
Katren,29. 11. 2010 20:17
Děkuji :) výborná vždycky potěší :)
Ohledně Jimmyho mám nějaké plány a prozradím, že si toho ještě spoustu užije. Přesně ještě nevím, kdo v tom všem bude mít jakou úlohu, ale troufám si tvrdit, že ho čeká takový rok, jaký ještě nezažil.
Díky
Mája,29. 11. 2010 8:44
Z toho Zmijozelu mě trochu mrazí. Ze Snapea i z Malfoye. Kdyby alespoň nebyl tak podobný Jamesovi (a tím i Harrymu...)
Jsem zvědavá, jak moc Jimmyho necháš ve Zmijozelu trpět - konec konců on si zatím v životě moc utrpení nezažil, proti bráškovi, že? A navíc má oporu ve statečné a chytré sestřičce...
ahoj
artur,28. 11. 2010 21:56
moc pekna rychlost přidaní píši " 1 "
no a za obsah ? pekne napsano píši " 1 "
:-)
jen tak dal
Koment
Dymer,1. 12. 2010 17:48