Katren

   „Konečně jsi doma, začínala jsem si dělat starosti,“ přivítala ho Amy, když se vynořil ze zelených plamenů a poté, co se oprášil od sazí, se posadil do křesla.

  „Snape to pořád protahoval a vymýšlel si neustále další věci, které bych měl vylepšit.“

  „Dělá to pro tvoje dobro,“ usmála se a otřela mu tvář, kde měl ještě černou čmouhu.

  „Já vím,“ ujistil ji. „Ale přerušila nás až paní Weasleyová, když už opravdu potřebovala začít vařit.“

  „No to my už máme jídlo skoro hotové, máš hlad?“

  „Jako vlk,“ přikývl a společně přešli do kuchyně, kde si Andie četla nějakou knížku a hlídala přitom hrnce postavené na plotně.

  „Abych nezapomněla,“ začala Amy, zatímco James se chystal prostřít stůl, „potřebuju, abys mi dojel nakoupit, Jimmy.“

  „Žádný problém, máš seznam?“

  „Je na ledničce.“

  „Chceš, abych jel ještě teď?“

  „Ne,“ zakroutila hlavou a naposledy zamíchala omáčku. „Jsem dohodnutá s Remusem, že jeho a Hermionu v jednu vyzvedneš.“

  „Proč je budu vyzvedávat?“

  „Molly včera plánovala přípravy na Štědrý den a Hermiona prý ještě potřebuje koupit některé dárky, tak se Remus nabídl, že ji doprovodí a během jejích nákupů ještě společně nakoupí pro Molly.“

  „Ale k čemu potřebují mě?“

  „Bude bezpečnější se pohybovat jako mudlové, příliš na sebe neupozorňovat.“

  „Fajn,“ přikývl nakonec a zachytil, jak se na něj Andie široce šklebí a knize položené na stole již nevěnuje žádnou pozornost.

  Několik málo minut po jedné hodině parkoval na okraji Grimmauldova náměstí a čekal, až se z domu číslo dvanáct vynoří pár kouzelníků. Jakmile nasedli do auta, tak mu Lupin pověděl plán a společně vyjeli k Děravému kotli. Už během cesty jim řekl, že počká v autě, protože na Příčné ulici nic nepotřebuje.

  Jejich návštěva kouzelné části Londýna, do které se skrz hostinec dostali, netrvala zvlášť dlouho, a když se nad tím podivil, tak mu Lupin vysvětlil, že není příliš moudré se tam v dnešní době zdržovat delší dobu.

  „Kam teď?“ zeptal se, když přijel na křižovatku.

  „Odboč doleva,“ navigoval Lupin. „Teď vyřídíme nákup pro Molly a nakonec ještě dořešíme zbývající dárky.“

  „Dobře,“ přikývl James a znovu odbočil, jak mu tentokrát řekla Hermiona.

  Po dlouhém a únavném chození po obchodu s potravinami, kdy veškerou iniciativu převzala dívka, která se v regálech vyznala daleko lépe než její dva společníci, všechno schovali do kufru auta a zamířili zpět do obchodního centra, kde se krom potravin dali sehnat i další věci.

  „Remusi?“ přistoupil k muži, když se od nich Hermiona vzdálila. „Co se stalo, že profesor Brumbál svolal mimořádnou chůzi řádu?“

  „Další útok na mudly,“ odpověděl mu tiše. „Opravdu ošklivý,“ zamračil se, když si na to vzpomněl. „Doufám, že jsem neřekl něco, co Amy s Peterem nechtějí, abys věděl,“ pohlédl na něj podezřívavě.

  „Vůbec ne, jen jsem neměl příležitost se jich zeptat, protože je kolem pořád Andie.“

  „Chápu,“ přikývl a ohlédl se za Hermionou, aby ji zkontroloval.

  James jeho pohled následoval a sledoval, jak si dívka prohlíží regál s knihami. Nevěděl, jestli se jen nechala unést nebo jestli chce jednu někomu koupit, ale tenhle obrázek byl pro ni naprosto typický. Neměl chuť se jí za to posmívat, jako to dělalo mnoho jeho spolužáků, knihy byly její součástí, kus její osobnosti.

  „Co se stalo ten večer, kdy jsi Hermionu našel?“ přerušil jeho myšlenky Lupin.

  „Prosím?“

  „Psala mi, že na ústředí být nemůže, ne se vším tím šílenstvím, které Molly na Vánoce předvádí a den na to se objeví.“

  „Pravděpodobně jí jeden večer se mnou přišel horší než čtrnáct dní s paní Weasleyovou.“

  „To si nemyslím,“ zakroutil hlavou a vševědoucně se na něj usmál. „Celé dopoledne se koukala na hodinky a deset minut před jednou už stála u dveří připravená vyrazit.“

  „Dochvilná že?“

  „Šťastná především,“ řekl a znovu se na ní podíval. „Dlouho jsem ji takhle neviděl. Samozřejmě ji vidím jen párkrát do roka, ale jak jsem řekl, dlouho její oči nezářily tak jako když se vrátila.“

  „Vy pravděpodobně víte, co udělala rodičům.“

  „Ano, byl jsem ji v létě vyzvednout, abych jí pomohl s věcmi,“ přikývl a přes tvář mu přejel stín lítosti. „Se vším co se v dnešní době děje, udělala správnou věc, i když těžkou.“

  Oba ji pozorovali, a když se na ně Hermiona s tázavým pohledem otočila, tak jen zavrtěli hlavami a pohlédli zase na sebe.

  „Ty nic koupit nepotřebuješ?“

  „Všechno jsem objednal přes soví poštu,“ zakroutil hlavou a společně se vydali za Hermionou, když jim zmizela z dohledu za jedním regálem.

  Remus se nedlouho na to omluvil, že musí jít, aby se sešel s Tonksovou u jejích rodičů a dal jim ještě poslední instrukce, jak se chovat a příliš na sebe neupozorňovat. Ani mu to nepřišlo, zatímco Hermionu následoval z jednoho obchodu do druhého, ale k autu došli teprve až v půl páté, kdy se Londýn už pomalu nořil do tmy.

  „Děje se něco? Za celou jízdu jsi ani jednou nepromluvila,“ prolomil ticho, které v autě vládlo.

  „Přemýšlela jsem a navíc tě nechci rušit, když řídíš.“

  „Jízda vlevo mi sice pořád dělá trochu problém, ale ne tak moc abych ti nemohl odpovídat,“ ujistil ji.

  „Když jsem byla menší, tak jsem měla v plánu si udělat řidičák.“

  „Co tvoje plány změnilo?“ zeptal se zaujetím.

  „Zjištění že jsem čarodějka,“ pokrčila rameny. „Proč si kupovat auto, když se můžu přemístit.“

  „Vyplatí se to, když chceš třeba cestovat. Samozřejmě že letadlo je nejpohodlnější, ale v cizí zemi si vždy můžeš nějaké auto půjčit. I přesto, že jsou kouzelníci všude, tak určitě ne v každém letovisku.“

  „Radíš mi tedy, abych si ho udělala?“

  „Může ti to být jen k užitku,“ přikývl a ušklíbl se na ni. „Pokud po odchodu z Bradavic neseženeš žádnou práci, tak budeš moct alespoň dělat ministrovi řidičku.“

  „Tak tímhle jsi mě opravdu přesvědčil,“ zašklebila se kysele. „Nechci mít s ministerstvem nic společného ne potom, jak se k nám teď chovají. Divím se, že ještě nevyhlásili hon na členy řádu.“

  „Zaslechl jsem, že s tím novým ministrem jsou problémy,“ pokýval zamračeně hlavou a doufal v brzkou změnu konverzace, protože příliš dobře věděl, kterou stranu nynější ministr podporuje.

  Pomalu zajel ke kraji silnice a vypnul motor, když dojeli až na okraj Grimmauldova náměstí, které bylo celé pokryté hustou vrstvou sněhu, a jen hlavní cesty byly prohrnuté.

  „Jaké to je? Neustále se hlídat, abys neudělal něco, co by tě prozradilo?“

  „Těžké,“ řekl se zakroucením hlavy. „Opravdu hodně těžké, protože existuje hned několik věcí, které toužím udělat a nemůžu.“

  „Jaké například?“

  „Vídat se s tebou,“ prozradil popravdě a sledoval její potěšený výraz, „taky s Harrym a dalšími. Je opravdu málo lidí, které by mohli ostatní z koleje schválit,“ vysvětloval a dlouze se jí podíval do očí.

  „Děkuju za odvoz, Jamesi,“ pousmála se a rychle vystoupila z auta.

  Překvapeně se na ni podíval do zpětného zrcátka, bylo to vůbec poprvé po dlouhé době, co ho tak oslovila. Zachytil její pohled, který vyslala jeho směrem, než otevřela kufr, aby vyndala tašky s nákupem. Stejně jako ona vylezl do dalšího mrazivého večera a podél auta prošel až k ní dozadu, kde se právě snažila vytáhnout jednu z těch těžších tašek.

  „Pomůžu ti,“ zastavil ji a donutil ji kousek poodstoupit. „Řekla jsi mi Jamesi,“ podotkl, když se otočil a sklonil ke kufru, žádné z tašek se však zatím ani nedotkl.

  „Já vím, nemůžu ti dál říkat Jacksone, je to… neosobní a poté, co jsem ti řekla a po dnešním dnu mi to přijde nepřirozené,“ vysvětlila pomalu.

  „Popravdě mě to dost překvapilo,“ otočil se zpátky k ní.

  „Proč? Předevčírem jsi to byl ty, kdo mi řekl jménem.“

  „Ale teprve potom, co jsem řekl Grangerová.“

  „Takže o mně stále přemýšlíš jako o Grangerové?“ zeptala se, aniž by jeden z nich přerušil oční kontakt s tím druhým.

  Neodpověděl hned a přemýšlel, co by měl říct. Vybavila se mu slova Andie, když říkala, že Hermiona udělala první krok a pravděpodobně teď čeká, co s tím udělá. Jenže co když se mýlila? „Nikdy jsem o tobě nepřemýšlel jako o Grangerové,“ pověděl tiše, než se váhavě sklonil bez toho, aby uhnul pohledem. Bylo dobré znamení, když ho neodstrčila ani neuhnula.

  Zlehka jí jednu ruku obtočil kolem pasu a druhou jí odhrnul vlasy z obličeje, než spojil své rty s jejími a jemně je ochutnával. Žádné vzplanutí vášně, které předváděl s Angelou, jen pomalý a procítěný polibek, z kterého by mohla vycítit, co pro něj znamená.

  „Tohle nemůžeme,“ zašeptala, když se stáhl zpět a opřela se o jeho hruď, když ji i nadále nepouštěl.

  „Já vím.“

  „Tak proč jsi to udělal?“

  „Už jsem to nemohl déle vydržet. Chtěl jsem to udělat od chvíle, kdy jsi mě poprvé políbila.“

  „Opravdu?“ zeptala se a odpovědí jí bylo jen němé přikývnutí. „Ale co tvoje přítelkyně? Nevypadal jsi, že bych ti scházela.“

  „Angela není moje přítelkyně,“ přiznal poté, co se jí tiše díval do očí.

  „Že není?“ podivila se. „A co potom tedy je?“

  „Je to jenom kamarádka.“

  „Kamarádka do postele?“ zeptala se a James se na ní překvapeně podíval.

  „Ne,“ odpověděl stále neschopen pořádného slova. „Jen mi pomáhala, abys žárlila.“

  Hermiona pozvedla obočí a uhnula pohledem, zatímco se její tváře zbarvili do sytě růžové barvy. „Povedlo se,“ zamumlala a James se vítězně usmál, když si zvedl její obličej zpět k sobě, aby ji znovu políbil.

  „Musím jít,“ řekla, když se od něj opět odtáhla.

  „Nechoď.“

  „Já musím, stále ještě mi vyčítají, že jsem zmizela a nic neřekla. Kdybych to teď udělala znovu, tak už by mě asi zavřeli pod zámek.“

  „Schovám tě, aby tě nenašli.“

  „Každý den chodíš na ústředí, můžeš se stavit i za mnou.“

  „Ale jen na chvilku, protože může kdokoli přijít.“

  „Lepší než nic,“ usmála se na něj a začala se znovu prát s nákupními taškami, než nakonec poraženě přistoupil a pomohl jí.

  „Uvidíme se,“ slíbil a políbil jí naposledy na tvář, než se otočila a obtěžkána všemi taškami opatrně vyšla po namrzlém chodníku k domu číslo dvanáct.

  Pondělí i úterý proběhlo v naprosto stejném duchu, když se ráno po snídani přemístil na ústředí řádu a spolu s profesorem lektvarů cvičil svou obranu mysli. Ani v jeden den se nemohl ubránit myšlence, že by mohl zajít za Hermionou, jak mu navrhla, ale nikdy nebyla vhodná příležitost. V pondělí výuku přerušili, když se všichni začali hrnout do kuchyně, kvůli nějakému sporu, který měli, a v úterý se pro změnu na ústředí objevil Moody. Opravdu ostře se na něj podíval, když na rozdíl od Snapea otálel s odchodem.

  „Opravdu si myslíte, že je to dobrý nápad, Brumbále?“ ptal se zrovna Remus, když se ve středu vynořil z krbu.

  „Harry si zaslouží vidět hrob svých rodičů,“ odpověděl ředitel a usmál se na Jamese, který se na oba překvapeně podíval. „Dobré dopoledne, Jamesi, čekám tu na tebe.“

  „A co potřebujete, pane profesore?“

  „Jsem tu, abych ti od profesora Snapea vzkázal, že dnes nemůže.“

  „Proč mi něco neřekl už včera?“

  „Jsou to nečekané události.“

  „Něco vážného?“ zeptal se s obavami.

  „Doufejme, že ne.“

  „Mohli bychom se vrátit k tématu?“ upozornil na sebe Lupin a počkal, dokud se na něj Brumbál znovu nepodíval. „Nemůže jít sám, když očekáváme, že to tam bude Voldemort hlídat.“  

  „Nebude sám.“

  „Oceňuji sice Ronovu a Hermioninu oddanost, ale opravdu si myslíte, že mají šanci, když se tam objeví Smrtijedi?“

  „Přesně to si myslím, Remusi, všichni tři už nám nespočetněkrát ukázali, co dokážou.“

  „Ale-“

  „Bude to poprvé od té tragické noci, kdy se do té vesnice znovu podívá,“ přerušil Brumbál Lupina. „Poslední, o co stojí, je eskorta, která by ho v takový moment následovala. S Harrym jsme o tom mluvili, dal jsem mu přesné instrukce, jak postupovat, když budou přepadeni.“

  Remus se na svého bývalého ředitele stále ještě díval s jasným nesouhlasem v očích, ale věděl, že už není šance s jeho rozhodnutím cokoli udělat, a tak se otočil na Jamese, který stále postával u krbu a sledoval jejich rozhovor. „Potřebuješ něco, Jimmy?“

  „Jo,“ přikývl pomalu a nervózně se na oba podíval. „Totiž, nevíte, kde bych našel Hermionu?“

  „Pravděpodobně spolu s Harrym a Ronem plní poslední úkoly od Molly, ale můžu jí najít a říct jí, že tu jsi.“

  „To by bylo skvělé.“

  „Tak tu chvilku počkej,“ řekl mu, než se zvedl a s posledním pohledem se rozloučil s Brumbálem, který ho napodobil.

  „Rád jsem tě viděl, Jamesi,“ usmál se na něj ředitel. „Užíváš si prázdniny?“

  „Nejvíc jak jen to jde,“ přikývl.

  „Výborně,“ pokýval hlavou. „Tak v neděli na shledanou,“ věnoval mu další ze svých úsměvů a vstoupil do krbu, kde ho brzy pohltily zelené plameny.

  Posadil se na své obvyklé místo u stolu a vyčkával, než se vrátí Lupin a přivede Hermionu. Ani si nevšiml, že začal bubnovat prsty do stolu, když se zamyslel nad tím, co vyslechl. Souhlasil s Lupinem, který si bezpochyby myslel, že se ředitel musel zbláznit, ale ať už měli jít kamkoli, nelíbilo se mu, že měli jít sami.

  Nepříjemně se mu sevřely vnitřnosti, když si uvědomil, že ani neví, kde jsou jeho praví rodiče pohřbeni. Nikdy se o takovou věc nezajímal, ale když o tom teď slyšel ty dva mluvit, rád by to věděl a třeba se tam také podíval. Když se nad tím zamyslel, tak si uvědomil, jak moc se za ten půlrok změnil. Ještě v září by vložil ruku do ohně za to, že Petera a Amy bude vždy považovat za své jediné rodiče, ale teď už to tak nebylo. Ano, měl je rád, byli to lidé, kterým se mohl se vším svěřit, ale už nějakou dobu o nich nepřemýšlel jako o svých rodičích.

  „Jimmy?“ položil mu ruku na rameno Lupin, aby na sebe upoutal jeho pozornost. „Je u sebe v pokoji, jsou to dveře vpravo hned v prvním patře.“

  „Děkuju vám, Remusi.“

  „Nemáš zač, ale buď opatrný, kdykoliv se může někdo objevit.“

  „Nebojte se, budu,“ slíbil a s tím zmizel z kuchyně.

  Cesta do jejího pokoje mu nezabrala ani celou minutu a než si ho někdo mohl všimnout, tak už zavíral dveře a sledoval ji, jak stojí opřená o stůl a pozoruje ho.

  „Myslela jsem, že přijdeš dřív.“

  „Nebyla vhodná příležitost.“

  „Ale dneska je nějak brzo na to, aby tě Snape propustil nebo ne?“ zeptala se, když pohlédla na hodinky.

  „Snape dnes nepřišel, tak mě napadlo, že bych toho mohl využít.“

  „Hm,“ ušklíbla se na něj. „Já mám ale taky nějaké povinnosti, takže se nebudeš moct zdržet dlouho.“

  „Lepší než nic, neříkala jsi to tak?“

  „Posadíš se?“ kývla na postel, když se na něj pobaveně usmála.

  „Jistě,“ přikývl a přešel ke vzorně ustlané posteli, kam se po malém zaváhání posadila také. „Takže přípravy na dnešní večer vrcholí?“

  „Jsem si jistá, že paní Weasleyová ocení Snapeovu nepřítomnost a hned jak to zjistí, tak se nahrne do kuchyně, aby mohla začít vařit.“

  „A co děláš ty?“

  „Spolu s Harrym a Ronem hledáme všemožné ozdoby, které pověsíme do kuchyně. Tam bude probíhat večeře a letos je pozvaný snad celý řád, takže jsme museli uklidit všechny pokoje, aby měl někdo možnost tu přespat.“

  „Škoda, že nebudu moct být s tebou dnes večer.“

  „Bohužel, s tím nic neuděláme.“

  „Slyšel jsem, že máš s Potterem a Weasleym naplánovaný nějaký výlet,“ nakousl téma, které měl na jazyku od chvíle, kdy vstoupil do pokoje.

  „Jak o tom víš?“

  „Remus o tom mluvil s Brumbálem, když jsem se objevil v kuchyni.“

  „Jo, chceme tam jít dnes před večeří, až bude tma.“

  „Je to nebezpečné, Hermiono, z toho co jsem slyšel, Voldemort čeká, až tam Potter přijde.“

  „Jsou to jeho rodiče,“ namítla zamračeně. „Jsou to i tvoji rodiče,“ dodala vzápětí. „Ty se tam nechceš jít podívat?“

  Kdyby to mohlo být tak jednoduché a mohl se rozhodovat podle toho, co chtěl, pomyslel si. „Šestnáct let vydržel tam nechodit, tak ho snad ta doba, než Voldemorta pošle do pekel, nezabije.“

  „Jsou Vánoce, Jimmy, každý by měl být se svou rodinou, ale Harry už bohužel žádnou nemá, tak mu nech alespoň právo položit květiny na hrob.“

  „Jen říkám, že zbytečně provokuje štěstí.“

  „Jestli jsi přišel jen proto, abys ho odsuzoval, tak zase můžeš jít, Jamesi,“ zamračila se na něj ještě víc a zvedla se.

  „Já ho neodsuzuji, jenom nechci, aby se někomu něco stalo,“ povzdechl si a přistoupil k ní ze zadu, přičemž se jí díval do očí v zrcadle, před kterým stála.

  „Měla bych se vrátit,“ odtáhla se od něj, když jí položil dlaně na ramena.

  „Nechci, abys tam chodila,“ zastavil ji, než otevřela dveře a přitáhl si ji za ruku zpět k sobě, „nebo aby se ti něco stalo.“

  „Všechno bude v pořádku, nemusíš si dělat starosti,“ zakroutila hlavou a dala mu pusu na tvář, než odešla. 

A/N: Vím, že toužíte po troše akce, ale ještě chvilku budete muset vydržet moje přesládlé kapitoly...