Katren

  V momentě se staly hned dvě věci, první byla ta, že se k dívčině lůžku rozeběhli dva doktoři, kteří měli teď službu a dál se rozrazily dveře, kterými dovnitř sestry přivezly mladíka, jenž byl zjevně v bezvědomí a měl mnohočetná zranění.

  John se okamžitě podíval ze zraněného kluka na Susan, jejíž rubínové oči byly doširoka otevřené a nezkrotná žízeň, jež v nich byla, spalovala všechno kolem.

  „Sus-?“ začal Evan šokovaně, ale dívka ho od sebe neuvěřitelnou silou odstrčila a její nosní dírky se roztáhly, jak nasávala pach čerstvé krve.

  Najednou se nahrbila, připravená vystartovat, ale jen co se odrazila od země, aby se mohutným skokem dostala k mladíkovi, ji ve vzduchu popadly silné ruce a odhodily ji do rohu na zem.

  „Odveď je všechny pryč,“ promluvil John, když dopadl do dřepu a nespouštěl oči ze Susan, kterou uvěznil v rohu místnosti.

  Dívka si ho nenávistně měřila pohledem a občas nedočkavě střelila pohledem k posteli.

  „Ovládni to, Susan,“ přikázal jí. „Nedovol žízni, aby ti zatemnila mysl, dej v mysli přednost něčemu jinému,“ nabádal ji.

  Dívka na něj zmateně pohlédla a pomalu se uvolnila z postoje lovící šelmy.

  „Správně, jen si udrž čistou hlavu, překonej ten pocit, nedovol mu, aby tě ovládal,“ pokračoval John a stoupl si, jenže na to Susan čekala a jakmile povolil všechny napnuté svaly, tak se na něj vrhla.

  John se zavrčením chytil její ruce, které se ho snažili spoutat v objetí a potom rozdrtit. Přetočil jí ruce za záda, kde si je chytil jen jednou rukou a druhou jí zapíchl stříbrnou čepel do míst, kde bylo již mrtvé srdce.

   Když uslyšel zajíknutí, okamžitě se otočil ke dveřím a dýku v ruce pevně stiskl. Rychle stisk uvolnil a svou zbraň schoval, když si všiml, že tam stojí Hermiona.

  Ta na něj šokovaně hleděla s ústy přikrytými rukou.

  „Jinak to nešlo,“ zamumlal. „Stále by chtěla víc a víc až bych to stejně nakonec musel udělat,“ řekl a hleděl na její reakci, jenže Hermiona se nepohnula ani o píď a John si povzdechl. „Pochopím, když se teď ode mě budeš držet dál, jen… co jsi udělala s Evanem a ostatníma?“

  Hermiona se zhluboka nadechla a konečně spustila ruku podél těla. „Omráčila jsem je a nechala v pokoji vedle.“

  Přikývl a s posledním pohledem do jejích očí odešel. Jen co vešel do pokoje, tak si vytáhl hůlku a postupně všem upravil paměť.

  „Johne!“

  „Co je?“ zamračil se a pohlédl na chlapce, který k němu běžel po příjezdové cestě.

  „Nemůžeme nikde najít Ricka,“ oddechoval Adama, když k němu kulhavě přiběhl.

  „Kdy jste ho viděli naposled?“ zpozorněl hned John, když si uvědomil, že právě Rick měl mít se Susan rande.

  „Předtím, než jsme šli hrát ten basket,“ odpověděl Adam. „Ale tak kolem desátý sem přišla Susan a ptala se na něj.“

  John se zamračil a zamyšleně na Adama pohlédl. „Kdo všechno ho hledá?“ zeptal se.

  „Všichni,“ odpověděl hned chlapec. „Potom, co se jeho máma trochu vzpamatovala, ji paní Grangerová vzala na policii to ohlásit a pan Granger s Billem, Richiem, Leonem a Ryanem prohledávají les. Marrisa s holkama už několikrát prohledali dům a Jack jezdí po městě a pokouší se ho najít.“

  „Dobře,“ přikývl a rozhlédl se kolem sebe. „Běž zpátky dovnitř, Adame, jdu ho hledat, kdyby se náhodou vrátil, tak mi zavolej, telefon mám u sebe,“ přikázal mu a z kapsy vytáhl černý mobil.

  „Půjdu s tebou,“ odporoval chlapec a John si pohledem změřil jeho nohu.

  „Co se ti stalo?“ zeptal se a dál upíral pohled na dlahu.

  „Vyvrknul jsem si kotník, ale nic to není.“

  „Máš to pěkně nateklý, takže se vrať dovnitř,“ přikázal mu ostřejším tónem John.

  Adam na něj vrhl nasupený pohled, ale poslechl ho a zamířil zpět do domu.

  John mezitím vytočil číslo a čekal, dokud mu to Daniel nezvedne. Znovu se rozhlédl kolem dokola a zarazil se, když si všiml postavy šourající se po příjezdové cestě k domu.

  „Co se děje?“ ozvalo se v telefonu. „Johne? Johne!“

  John hovor položil a zkoumavě si prohlížel tu postavu.

  „Johne,“ zamumlala a jmenovaný podle hlasu poznal Ricka.

  „Ricku,“ vydechl a pomalu se k chlapci rozešel. „Co se stalo? Kde jsi celou dobu byl?“

  „Utíkal jsem,“ přiznal a sledoval svoje nohy.

  „Proč jsi utíkal?“ zeptal se John, který byl už skoro u něj.

  „Honili mě, byli dva, nevěděl jsem, co po mně chtějí. Byli strašně rychlí, Johne, nemohl jsem jim utéct. A potom, když mě dostihli a já se snažil bránit, tak jsem taky neměl šanci, protože byli strašně silní,“ vyprávěl Rick a stále se koukal do země. „A nakonec, po tom všem jsem ji uviděl, šla přímo proti mně a já se neovládl, musel jsem to udělat.“

  „Já vím,“ řekl John. „Je to těžké, ale můžeš to zvládnout,“ ujistil ho. „V čemkoliv budeš potřebovat pomoct, v tom ti pomůžu. Spolu to zvládneme.“

  „Ale já nepotřebuju pomoct,“ zakroutil hlavou Rick a poprvé za celou dobu zvedl hlavu. Červené oči i ve tmě, která byla, svítili jako červená varovná světla.

  V okamžiku, kdy se chystal na Johna skočit, ho na zem povalil mohutný, černý vlk a zakousl se mu do ruky, kterou nakonec utrhl. V obrovské rychlosti se kolem Johna prohnali další tři vlci a odtáhli celé tělo někam do stínu lesa, odkud se ozvaly další trhavé zvuky.