Katren

33. kapitola – Na místě činu

BUCH, BUCH. Harry se trhnutím probudil a narovnal si brýle, které mu během spánku sklouzly z nosu. Stejně jako on se probudila i Hermiona ležící v jeho náručí a oba se na sebe zmateně podívali. Bouchání se ozvalo znovu a Harry rychle vyskočil z postele, aby otevřel.

 „Co se děje?“ zakřičel ještě skrz zavřené dveře a otevřel.

 „Holky vzkazují, že snídaně je hotová,“ odpověděl Justin a kývl na Hermionu, která si stoupla za Harryho.

 „Jo, za chvilku jsme tam,“ ujistil ho Harry a počkal, až se chlapec otočí a pak zase zavřel. Ucítil Hermioniny ruce na svém břichu a po chvíli i její bradu na rameni. Pootočil hlavu a pohlédl jí do oříškových očí. „Nemusíme tam chodit.“

 „Velice lákavá nabídka,“ zašeptala. „Ale můj žaludek si vyžaduje něco jiného.“

 „Copak já mu k ukojení hladu nestačím?“ zeptal se raněně.

 „Pokud jsi ochotný obětovat svou ruku,“ pokrčila rameny.

 „Tak to radši pojďme dolů.“ Hermiona se na něj usmála a políbila ho. „Dáma první,“ otevřel opět dveře a ustoupil stranou.

 „Děkuji,“ mírně se uklonila a oba se smíchem vyrazili dolů. Harry si ji ještě jednou přitáhl k sobě, ale když ji chtěl políbit, položila mu prst na pusu.

 „Co je?“ zeptal se nevině.

 „Snídaně čeká.“

 „Já taky.“ Zamyslela se a sladce se na něj usmála.

 „Ty to jistě vydržíš,“ prosmekla se z jeho sevření a pokračovala v cestě dolů. Na konci chodby ji dohonil a objal kolem pasu.

 „Asi budu muset.“ Došli až do jídelny, kde se na ně upřeli všechny oči přítomných mladých Bystrozorů.

 „Hele, Pottere,“ ozval se Malfoy. „Neřeklo se náhodou v osm tady?“

 „Nech toho, Malfoyi,“ praštila ho Orla.

 „Řeklo,“ souhlasil Harry a společně s Hermionou si sedli.

 „A jak vysvětlíš, že vás Finch-Fletchley musel v půl devátý budit?“

 „Půl devátý?“ koukl překvapeně na hodinky. „Asi nezvonil budík,“ pokrčil rameny.

 „Nebo jste byli tak… vyčerpaní, že vás ani nevzbudil,“ ušklíbl se na Harryho.

 „A i kdyby, tak co?“ pohlédla na něj Hermiona.

 „Takže ano?“ vyhrkla Orla.

 „Hm…“ zamyslela se Hermiona. „Nevidím žádný důvod, proč bych to měla říkat v přítomnosti Justina a Malfoye.“

 „Takže nic nebylo,“ shrnul to blonďák.

 „Vím, že tvůj mozek je značně omezen, ale že až tak,“ zakroutila nevěřícně hlavou a přitulila se k Harrymu, který proti tomu nic nenamítal a ochotně si ji k sobě přitáhl.

 „Copak je to tak těžká otázka?“ zeptal se Malfoy a díval se na dvojici. „Stačí mi jednoduchá odpověď, ano, ne.“ Harry se jenom uculil na Hermionu a nechal ji kousnout do svého toastu.

 „Máš to marný, Malfoyi, tihle dva ti nic neřeknou,“ ušklíbla se na něj Hannah.

 „No tak, Pottere, co ti to udělá?“ zkoušel to dál.

 „K čemu to potřebuješ vědět, Malfoyi?“ otočil se na něj otráveně.

 „Prostě mě to zajímá a určitě nejen mě,“ odpověděl a ušklíbl se na Orlu, Hannah a Justina, kteří začali rudnout.

 „Páni, netušil jsem, kolik lidí zajímá náš sexuální život,“ zamrkal hraně Harry.

 „Ty si asi neuvědomuješ, jak tvá osoba působí na bradavické dívky, že?“ zeptala se Hermiona a nechala se jím krmit.

 „Tak to opravdu nevím, pro mě totiž existuje jediná.“

 „Opravdu?“ koukla na něj Hermiona. „Znám ji?“

 „Troufám si tvrdit, že ano.“

 „V tom případě vůbec nevím, o kom to mluvíš.“

 „Škoda, že jsi donutila Ritu přestat psát, vidím ten titulek: Hermiona Grangerová neví, kdo vlastně je.“

 „Hermiona Grangerová?“ povytáhla obočí. „Tak se jmenuje?“ Všichni kolem nich protočili oči v sloup a radši se jim přestali věnovat.

 „Nebo by se taky mohlo říct Hermiona Atwoodová,“ zašeptal jí do ucha. Pod jeho horkým dechem se zachvěla, ale nervózně se rozhlédla, jestli ho někdo neslyšel.

 „Jedině Grangerová.“ Pošeptala mu zpátky a on přikývl. Usmála se a za triko si ho přitáhla k sobě.

 „Nechte si to někam, kde nebudu,“ hodil po nich zmuchlaným papírem Malfoy.

 „Snad ti to nevadí, Malfoyi?“ obrátil se na něj Harry.

 „Dobré ráno!“ Ozval se za nimi veselý hlas. „Co by ti mělo vadit, Draco?“

 „Ahoj, Tonksová,“ pozdravily ji Hannah s Orlou.

 „Vocicmávají se tady,“ odpověděl zamračeně Malfoy.

 „Opravdu?“ přisedla si k nim Bystrozorka. „To vás to po prázdninách ještě pořád baví?“

 „Počkat,“ zarazila se Hannah. „Jak po prázdninách? Co se dělo o prázdninách?“

 „Ou,“ vyrazila ze sebe Tonksová.

 „Tak co se dělo?“ dorážela i Orla.

 „Byli jsme s Harrym společně na prázdninách a pak přijeli i Ginny s Ronem,“ odpověděla Hermiona lhostejně.

 „Myslím, že odpověď je jasná, Malfoyi,“ zvedl hlavu Justin, který doteď psal nějaký dopis. „Když společně strávili prázdniny, tak nemusíš pochybovat o tom, co se včera stalo.“

 „Počkat,“ ozvala se znovu Tonksová. „Nějak nemám přehled, o čem se tu bavíte?“ Harry už se nadechoval k odpovědi, ale předběhla ho Orla.

 „Malfoy se z nich sn-“ zarazila se, když po ní jmenovaný hodil varovným pohledem. „Dobře, snažíme se z nich dostat, co dělali v noci.“

 „Spali?“ zkusila to Tonksová a Harry s Hermionou se rozesmáli.

 „Ježiši, tak už to řekněte, vyspali jste se spolu nebo ne?“ nevydržel to Malfoy a Bystrozořin obličej svitl pochopením.

 „Měl by sis najít holku, Malfoyi, takhle se až moc zajímáš o ostatní.“

 „Určitě by bylo zábavné vás tady poslouchat, ale nemáme moc času, v pokojích na vás čeká překvapení, takže běžte nahoru a hned potom vyrážíme ven,“ vložila se do toho Bystrozorka.

 „Máme jeden problém, Tonksová,“ řekl Harry, když se nikdo ani o milimetr nepohnul.

 „Jaký?“

 „Včera večer tu chodil nějaký chlápek.“

 „Opravdu?“

 „Ano, viděli jsme ho všichni, ale jako první si ho všimli Harry s Malfoyem,“ přikývl Justin.

 „Nemusíte se vůbec bát, vysvětlím vám to, jakmile se dostaneme ven,“ ujistila je a oni se zvedli k odchodu. „Harry, Hermiono, vy tu ještě zůstaňte.“ Harry na Tonksovou tázavě pohlédl a přešel zpátky k ní.

 „Co se děje?“ zeptala se Hermiona.

 „Co se v noci stalo? Myslím mezi vámi dvěma,“ dodala, když si vzpomněla na chlápka, o kterém jí říkali.

 „Nic,“ odpověděl popravdě Harry.

 „Nic? Proč si tedy ostatní myslí opak?“

 „Chodíme spolu a zaspali jsme, protože jsme neslyšeli budík a oni z toho hned dělají tohle.“

 „No dobrá, teď běžte, vážně jsme ve skluzu,“ popohnala je a oni vyběhli do svých pokojů. Hned jak vstoupil do pokoje, padl mu pohled na oblek ležící na posteli. Černý oblek s bílou košilí a černou kravatou. Rychle se převlékl a začal se vracet zpět do jídelny. Právě si uvazoval kravatu, když se k němu připojil Malfoy a oba společně šli dolů.

 „Připadám si jako na pohřbu,“ vzhlédl k přicházejícím klukům Justin.

 „Docela jo,“ přitakal Harry.

 „Tak to by vás mohlo zajímat, že to, co máte na sobě, jsou prototypy uniformy, kterou Bystrozorové nosí mezi mudly,“ vyšla z kuchyně Tonksová a v ruce držela několik toastů.

 „Wow,“ vydechl Justin a začal si oblek pořádně prohlížet.

 „Kde jsou vůbec holky?“ zeptal se Harry.

 „Ještě nahoře,“ odpověděla Tonksová a všichni tři kluci protočili oči v sloup.

 „Už jsme tu,“ ozvalo se vzápětí ode dveří. Chlapci společně s Tonksovou se otočili a uviděli dívky v černých dámských kalhotách, bílé halence a černém dámském saku.

 „Výborně, v hale máte ještě každý kabát, tak pojďme,“ řekla Bystrozorka a sama vyšla ven z jídelny. Studenti ji následovali a opravdu uviděli na věšáku viset šest kabátů, každý se jednoho zmocnil a pak už vyšli do chladných ulic. První, co Harry uviděl, byla ulice plná lidí.

 „Ehm… Tonksová neříkala jsi, že nebylo možné sehnat tolik lidí, aby zaplnili město?“ zeptal se zaraženě Harry.

 „Ano, jenže tohle nejsou lidé.“

 „Kdo to teda je?“ zeptal se Justin.

 „Podívejte se na ně pořádně,“ doporučila jim Tonksová a stále pokračovala v cestě. Mladí Bystrozoři se podívali na lidi procházející kolem nich a všichni hned pochopili.

 „Takže to co jsme včera viděli, byla jedna z nich?“ zeptal se Malfoy.

 „Ano, nejspíš se sem přitoulala ze severní části města, sedmáci totiž řešili první případ už včera,“ vysvětlovala žena a Hannah se rozesmála.

 „Co je ti k smíchu?“ zajímali se Orla s Justinem.

 „Nic… já jenom, že jsem nemohla usnout kvůli tomu, že jsem měla strach z plastové figuríny a myslela si, že tady chodí nějaký chladnokrevný vrah.“ Malfoy se taky ušklíbl, ale Orle to moc směšné nepřišlo.

 „To ti přijde k smíchu?“

 „Teď už ano.“

 „Nechci rušit, ale jsme na místě,“ upozornila je Tonksová a zvedla žlutou pásku, aby ji mohli snáz podlézt. U pásky stály dvě figuríny navlečené do policejních uniforem a úplně stejné byly rozmístěné po celém přístavu. Tonksová přešla k dalším figurínám stojícím u dlouhého černého pytle a od jedné z nich si vzala něčí peněženku.

 „Jenson Deep,“ přečetla jméno na občance a jedna z figurín se nečekaně sehnula a pytel otevřela, takže je pozorovaly prázdné oči. Orla vyjekla, Hermiona se chytla Harryho ruky a Hannah se okamžitě někam vytratila.

 „To je taky jen-“ začal Harry, ale Tonksová mu skočila do řeči.

 „Jo, je to figurína.“

 „Vypadá docela opravdově,“ řekla Hermiona a pustila Harryho ruku, jakmile se na ně otočil Malfoy.

 „Když už jsme u mrtvol, tak mi to připomíná, že mi Dan vyprávěl o vašich charakteristikách,“ mrkla na ně Tonksová.

 „Řekněme, že nedopadly zrovna nejlíp,“ ušklíbl se Malfoy a sedl si do dřepu vedle mrtvoly.

 „Co si o tom myslíš?“ zeptala se blonďáka Bystrozorka a taky k mrtvole sklonila.

 „Zatím nic, ale má nějaké modřiny na krku.“

 „Možná ho někdo uškrtil a potom aby se ho zbavil, ho hodil do vody,“ ozvala se Orla. Tonksová ještě víc rozepnula zip u pytle a zakroutila hlavou.

 „Kdyby ho někdo škrtil, tak by na sobě určitě měl známky zápasu, na jeho těle není nic, tedy pokud nepočítám ty modřiny, které má na krku.“

 „Má něco za nehtama,“ všimla si Hermiona a společně s Orlou a Harrym si k mrtvole taky sedli do dřepu.

 „Opravdu?“ zpozorněla Tonksová a pohlédla na prst, který Hermiona zvedla. „No vidíš, toho jsem si nevšimla,“ přitáhla si k sobě kufřík, ze kterého vytáhla pinzetu a pytlíček. „Vypadá to jako kůže,“ prohlásila, když si to prohlížela zblízka, ale pak to nechala spadnout do pytlíčku a ten zalepila.

 „Takže se mohl s někým prát?“ zeptala se Orla.

 „Ne, muselo se mu to tam dostat jiným způsobem.“

 „Myslím,“ ozval se zamyšleně Harry a prohlížel si jeho krk. „Že ty modřiny vůbec nemusejí být modřiny, ale cucfleky.“ Všichni se jako na povel podívali skvrny, které měl muž na krku.

 „I to je možné,“ nevyvrátila to Tonksová. „Ale víc než mi zjistí až pitva.“

 „Nebudeme tu pitvu dělat my, že ne?“ promluvil přiškrceně Justin.

 „Oh to ne, na to jsou specialisti,“ ujistila ho Bystrozorka.

 „Jedině dobře,“ zamumlala Orla.

  „Myslím, že tady už víc nevymyslíme, tak najděte Hannah a přiveďte ji sem,“ pohlédla Tonksová na Orlu a Justina.

 „Jo, jasně, už jdeme,“ přikývli oba, zvedli se a vyběhli směrem, kterým Hannah odešla.

 „Vy tři pojďte se mnou,“ pokynula Harrymu, Hermioně a Malfoyovi. Ti se taky bez řečí zvedli a následovali ženu k nějakému automatu.

 „Co tady chceš dělat?“ zeptal se Malfoy.

 „Koupit si kafe,“ pokrčila rameny a zalovila v kapse.

 „To nemůžeš, co když tam budou nějaké stopy,“ odporoval jí a chytl ji za zápěstí, když chtěla do automatu hodit mudlovské mince.

 „Fajn,“ procedila skrz zuby. „Tak ho prohlídněte!“

 „Jak?“ zeptal se Harry a druhý chlapec s dívkou se na ni taky nechápavě podívali. Tonksová si povzdechla a vytáhla hůlku.

 „Takže…“ nadechla se. „Mudlové používají na zjištění krve, ať už utřené, vytřené, nebo jakékoliv jiné speciální svítilny, pod jejichž světlem uvidí, jestli na věci krev byla. Kouzelníci k tomu ovšem žádné svítilny nepotřebují, nám stačí hůlka. Kouzlo, které k tomu slouží, se budete učit až na škole zaměřené oboru, který si vyberete, můžete si vybrat kriminalistiku, speciální jednotky, můžete klidně být i agent v utajení anebo úplně obyčejný Bystrozor se základními znalostmi z Bradavic,“ dokončila a mávla hůlkou a automat na vteřinu ozářilo temně modré světlo. „Vidíte na něm nějaké modré skvrny?“

 „Ne,“ obešel automat kolem dokola Harry.

 „Takže na něm žádná krev není,“ řekla Tonksová a znovu tam chtěla hodit mince.

 „Třeba na něm budou otisky vraha,“ zastavil ji opět Malfoy.

  „Společně s další tisícovkou otisků různých zaměstnanců,“ přikývla a konečně mince propadly do útrob automatu, pak zmáčkla tlačítko a vypadl kelímek, do kterého vzápětí začala téct hnědá tekutina. „Konečně,“ vydechla spokojeně, když trochu usrkla.

 „Tys neměla kafe?“

 „Ne, Dan mi ho zabavil, že prý mám začít pít čaj.“

 „Asi nechápe, že ty seš na něm závislá.“

 „Taky si říkám nebo je taky možné, že mi to udělal schválně.“

 „Proč by chtěl?“ zeptala se zvědavě Hermiona.

 „Baví ho mě provokovat,“ vysvětlila Tonksová a vylila do sebe zbytek nápoje a kelímek hodila do koše. Harry se šokovaně zakoukal do jeho obsahu. Zdálo se mu to nebo to opravdu viděl? Přešel k odpadkovému koši a pokoušel se něco zahlédnout skrz změť odpadků.

 „Máš rukavice, Tonksová?“ zeptal se jí.

 „Jo, tady,“ řekla zmateně a podala mu je. Navlékl si je a opatrně se v koši začal přehrabovat. No tak, nemohlo se mi to jenom zdát, určitě jsem tam viděl něco červeného. Říkal si v duchu, když najednou narazil na něco tvrdého a vytáhl to ven.

 „Co to je?“ nakoukla mu přes rameno Hermiona.

 „Nějaká trubka a je na ní krev,“ pohlédl na Tonksovou, která se mu stejně jako Hermiona koukala přes rameno.

 „Hermiono doběhni prosím tě pro ten kufr, který jsem nechala na kraji mola.“

 „Jasně, už běžím,“ řekla a opravdu hned vyběhla k molu. Když se vrátila, vytáhla Tonksová z kufříků tyčinku a trochu krve z tyče setřela, potom na vzorek krve namířila hůlkou a ta zrůžověla.

 „Lidská,“ zamumlala zamračeně. „Buď jsme něco přehlédli, nebo není naší oběti.“ Všichni čtyři se zvedli, Harry dal tyč do pytlíku, který Tonksová vytáhla a začali se vracet zpět k molu. Malfoy rozepnul zip, který předtím zapnuli a pořádně pohlédli na mrtvého muže. Každý si natáhl rukavice a Harry si ty své vyměnil, potom se pustili do ohledávání těla. Malfoy zkoumal nohy, Tonksová tělo, Harry ruce a Hermiona hlavu. Právě mu ji otočila na stranu, aby mohla zkontrolovat i týl, když si všimla zbytků krve.

 „Myslím, že to mám,“ řekla nahlas a pročísla mu vlasy na týle hlavy, takže se jim ukázala krvavá rána.

 „Výborně, Hermiono,“ pochválila ji Bystrozorka a vytrhla jedné figuríně foťák. Z několika různých úhlů ránu vyfotila a pak ho uložila do kufříku.

 „Něco jste objevili?“ zeptal se Justin, který společně s Orlou právě přiváděli Hannah.

 „Ano, nejspíš jsme našli vražednou zbraň,“ oznámila a ukázala jim tyč. „Jak ti je, Hannah?“ zeptala se dívky.

 „Dobrý, pokud chci být Bystrozorkou, budu se muset naučit to vydržet.“

 „Nic si z toho nedělej, když jsem já poprvé viděla mrtvolu, tak jsem se na místě složila a probudila se až v autě, kam mě museli odnést,“ chlácholila ji Tonksová a vypadalo to, že to Hannah opravdu pomohlo.

 „Co bude teď?“ zeptal se Justin.

 „Teď se jde na hotel a já vám tam všechno, co se tu našlo, přinesu. Taky se musejí udělat všechny fotky, které budou v balení taky.“

 „Oni umějí i fotit?“ zeptala se překvapeně Hannah a pohlédla na figuríny pochodujíc sem tam.

 „Samozřejmě, jsou to přece Bystrozorové,“ ušklíbla se Tonksová a vyhnala je za pásku.