Katren

 „Včera si říkala, že víš, proč to Dean uděla, proč to provedl Ron, vím, nelíbilo se mu, že urazil a odhodil Ginny, ale u Deana si nejsem jistý,“ špital úpěnlivý dotaz Hermioně do ucha tak, aby ho nikdo jiný neslyšel.

 „Ginny se s Deanem totiž rozešla,“ zašeptala mu Hermiona zpátky.

„Co oni už spolu nejsou?“ podivil se Harry hlasitě, ale nikdo mu naneštěstí nevěnoval pozornost.

„Ne, někdy minulý týden se rozešli, Ginny se chtěla začít pořádně připravovat na zkoušky a požadovala to samé po něm, ale on měl úplně jiné představy,“ vysvětlovala Hermiona.

„To chceš říct, že se rozešli jen kvůli škole?“ Nechtěl tomu věřit Harry.

„V podstatě ano, ale pokud vím, tak to mezi nimi už delší dobu skřípalo, Ginny připadalo, že na ni Dean moc pospíchá, asi si neuvědomil, že je o rok mladší.“ Upřesnila dívka.

„Ještě jsem se tě chtěl zeptat,“ začal Harry nesměle s tím, co chtěl evidentně hned od začátku, „ohledně té písničky, co jsi vybrala a hlavně jak jsi ji rozdělila. Napadlo mě, jestli si mi tím nechtěla něco naznačit, ale nejsem si jistý, tak jsem si řekl, že se tě prostě zeptám.“

Sama Hermiona nevěděla, jestli v tom byl nějaký zamýšlený náznak. Tak se jen nevinně usmála.

Harry měl trošku kocovinu, ale ten její úsměv mu přišel tak strašně krásný a svůdný, že ho něco nutilo natáhnout se k ní přes stůl a malinko naklonil hlavu. I hnědovláska zareagovala, taky pohnula hlavou kupředu a malinko ji sklonila k jedné straně.

Harry už přivíral oči, když se za ním ozvalo: „Byli jste už na snídani?“ Nebyl to nikdo jiný než Ron, který si nejspíš ničeho nevšiml.

Harry, aby zdůvodnil své naklonění nad stůl, sebral jednu z Hermioniných knížek a dosedl zpět do křesla.

„Už je dávno po ní, Rone, stačilo by, kdyby ses podíval na hodinky,“ řekla značně popuzeně Hermiona a taky chňapla jednu z knih, pro kterou se jakože natáhla.

Ron se podíval na hodiny nad krbem a smutně si povzdechl, pak jen pokrčil rameny a vydal se ven ze společenské místnosti.

Asi šel do kuchyně, sehnat si něco k jídlu pomyslel si Harry a chtěl se se svojí domněnku svěřit Hermioně, třeba by se vrátili k tomu, od čeho je vyrušil, ale ona mu už nevěnovala žádnou pozornost a plně se soustředila na nějaký runový text v knize, kterou před chvilkou popadla.

Třeba se opravdu jen natahovala pro knížku, došlo Harrymu.

Dál se tím radši nezabýval, stejně na tom moc nezáleželo a začal se plně věnovat domácím úkolům. Je pravda, že jich moc nedostali, přesněji řečeno McGonagallová, Prýtová, Kratiknot, ani Hagrid jim nedali žádné. Naopak Snape jim naložil víc než obvykle, Trelawneyová a Bins byli nad tak všední záležitost jako famfrpálové finále natolik povzneseni, že jí snad ani nezaznamenali a tudíž jich měli jako vždy standartní množství . Z Obrany proti černé magii nedostávali nic na psaní už skoro dva týdny, profesorka jim dala jen témata k opakování a procvičování.

Harry měl co dělat, aby to do půlnoci všechno stihnul, ale nakonec odcházel spát s tím, že má všechno hotové. Sice si je nestihli s Hermionou všechny zkontrolovat, to dělali už od konce září, Hermiona v Harryho úkolech občas nějakou tu chybku nebo nepřesnost našla, zatímco Harry se zatím snažil marně, Hermiona měla všechno naprosto přesné, ale dohodli se, že si je projdou, než je budou odevzdávat, vždyť první společný úkol měli až na úterní odpoledne, na hodinu lektvarů.

Na stejný přístup, jaký měla profesorka Hadleyová, přešli během následujícího týdne všichni, až na profesora Snapea, který jim zadával napsat složení a postup přípravy lektvarů, které zkušební komise používá při zkouškách, nebo jim rozdal pergamen, kde bylo několik chyb v postupu, nebo ve složení a oni je museli najít a opravit.

Doba do zkoušek Harrymu utekla rychleji, než by si přál, pořád mu připadalo, že nic neumí. V praktických ukázkách mu dost pomůže jeho až neuvěřitelně velká magická moc, ale v testu bude k ničemu. Jen v Obraně proti černé magii si byl celkem jistý, říkal si, že Formule by měl taky zvládnout, ale v Přeměňování se mu pořád pletly pohyby zápěstím, každá přeměna měla jen nepatrně jiný pohyb, v praxi to až tolik nevadilo, stejně používal na všechno jeden, takový univerzální, tak rychle, že nikdo nemohl poznat rozdíl, ale v testu to mohl být problém, když budou chtít, aby jednotlivé pohyby do testu přesně popsal. Ještě tak astronomie by měla být v pohodě.

Ostatní předměty byly pro něj přímo noční můra, v Bylinkářství naučit se z paměti 1 000 kouzelnických bylin a hub, jedinou útěchou pro něj bylo, že to použije i v lektvarech. Do lektvarů ještě složení jednotlivých lektvarů a postup jejich přípravy, ještě že na ty složitější jim prý dávali pergamen s drobnou nápovědou. Dějiny a Jasnovidectví tak trošku vzdal už předem, na Jasnovidectví prostě neměl nadání a tak trošku litoval, že si ho vůbec zapsal. Dějiny ho nikdy nebavily a nebýt Hermiony, tak by z nich propadal už v prváku, vždycky se je nějak nadrtil z jejích poznámek, ale sotva odcházel od zkoušky, už zase nic nevěděl.

Dva týdny před zkouškami už panikařil, ale od naprostého zhroucení ho zachránila ředitelka nebelvírské koleje, když svolala hromadnou profesní poradnu.

Profesorka McGonagallová si v pátek odpoledne zavolala celý pátý ročník do své učebny Přeměňování .

„Teď, čtrnáct dní před zkouškami, je nejvyšší čas, abyste se rozhodli, co chcete dál dělat. Vím, že je to poměrně pozdě, ale většina z vás byste to stejně už měli vědět. Já vám jen poskytnu informace, jaké OVCE, případně další schopnosti, jsou pro dané povolání nutné a také jakých známek musíte dosáhnout, aby vás učitelé na kurz OVCE vůbec vzali,“ začala se svou úvodní řečí profesorka.

„Tak pane Thomasi, máte už nějakou představu?“ zeptala se profesorka Deana, který tím byl dosti zaskočen, ale odkašlal si a začal mluvit.

„Chtěl bych dělat na ministerstvu v odboru pro styk s mudly,“ odpověděl stéle trošku nejistě.

„Dobrá,“ začala profesorka listovat svými pergameny, „jsou vyžadovány OVCE z Přeměňování, Kouzelných formulí a Studia mudlů. Ve svých hodinách vás kvalifikuji mezi přijatelné, až nad očekávání, do svých kurzů přijímám studenty, kteří dosáhnou hodnocení minimálně nad očekávání, takže pokud chcete, tak byste se měl na tento předmět zaměřit. V Kouzelných formulích vás kolega Kratiknot hodnotí nad očekávání a do svých kurzů přijímá studenty s tímto hodnocením, stejně byste to ale neměl podcenit. Největší problém vidím v tom, že nechodíte na hodiny Studia mudlů,“ vysvětlila profesorka.

„Ano já vím, ale pocházím z mudlovské rodiny, tak jsem myslel...“ špitnul nesměle chlapec.

„Ano, zkoušku musíte pochopitelně absolvovat, ale se svými řekla bych životními zkušenostmi byste NKÚ měl zvládnout, ale doporučuji vám si učebnice zapůjčit od některého ze spolužáků a alespoň si je přečíst,“ uzavřela Deana profesorka.

„Slečna Patilová?“

„Já bych chtěla pracovat v módním salonu,“ odpověděla sebevědomě Parvati.

„Jistě, jsou potřeba OVCE z Přeměňování a Kouzelných formulí, vaše prozatímní hodnocení v těchto předmětech odpovídá požadavkům na OVCE. Takže byste to měla zvládnout. Ještě tu píšou, že k přijetí požadují talentovou zkoušku a několik ukázek vaší práce.“

„Další pan Longbotton.“

Nevil se trošku stydlivě přikrčil, ale odpověděl. „Já bych se chtěl ucházet o místo v zahradnictví,“ zamumlal.

„Samozřejmě, požadovány OVCE z Bylinkářství a Formulí, s Bylinkářstvím problém mít nebudete, ale v Kouzelných formulích je vaše hodnocení přijatelné, profesor Kratiknot přijímá studenty s hodnocením minimálně nad očekávání, takže byste se na ně měl zaměřit.“

„Slečna Grangerová?“

Hermiona začala překvapivě nejistě: „Já ještě přesně nevím, mohu se rozhodnout až podle výsledků zkoušek?“

„No není to příliš obvyklé, ale ve vašem případě nemám nic proti, vaše studijní výsledky jsou výborné, téměř ve všech předmětech, takže v tom nevidím problém.“ Povolila s úsměvem profesorka.

„Pan Weasley?“

„No já nevím, chtěl bych se pokusit o sportovní kariéru, ale když to nevyjde, tak bych si přál dělat alespoň na odboru pro kouzelnické sporty,“ řekl s pokrčením ramen Ron.

„Jako na většině postů na ministerstvu, i tady jsou požadovány OVCE z Formulí a Přeměňování. Pak jsou pro jednotlivé pozice upřesněny specifické požadavky, na funkci rozhodčího musíte složit zkoušky ze znalosti pravidel a leteckých dovedností a na post kontrolního pracovníka jsou požadovány OVCE z lektvarů.“ Opět podala McGonagallová vyčerpávající výklad.

Harry se bál okamžiku, kdy na něj přijde řada, sice měl nutkání stát se bystrozorem, ale věděl, že za těchto poměrů na ministerstvo nenastoupí, na druhou stranu mu to může jen pomoci v jeho úkolu a když to přežije, tak se uvidí co dál. Paradoxem bylo, že o tom přimýšlel od chvíle, kdy mu to navrhl Smrtijed přestrojený za bývalého bystrozora Alastora Moodyho.

„Pane Pottere?“ vytrhla ho tím ze zamyšlení.

„Přemýšlel jsem, že bych se stal bystrozorem, nebo se na něj alespoň vycvičil.“

„Pochopitelně, takže bystrozor, na to jsou požadovány OVCE z Obrany proti černé magii, Přeměňování, Kouzelných formulí a Lektvarů, osobně bych vám ještě doporučila Bylinkářství. Vaše hodnocení v těchto předmětech zatím přibližně odpovídá požadavkům na OVCE, jen Lektvary by mohly být problém, kolega Snape nepřijímá nikoho, kdo nedosáhl hodnocení vynikající a i když vaše studijní výsledky šly v tomto roce nepochybně nahoru i v tomto předmětu, měl byste se na ně obzvlášť připravit.“

Harry jen přikývl a hodně si odechl, dokonce tak, že přestal vnímat zbytek porady a oddal se snění. Probrala ho až profesorčina závěrečná řeč.

„Přestože víte, na které předměty se máte obzvlášť zaměřit, doufám, že to nebude na úkor ostatních, těm, kterým stačí dvě OVCE, doporučuji, aby si i tak zapsali alespoň čtyři, protože tři jsou minimum pro úspěšné zakončení studia v Bradavicích.“

Harry si tedy řekl, že se speciálně zaměří na předměty, které bude potřebovat, má jich dost, ty ostatní se pochopitelně taky pokusí splnit, ale pokud je neudělá, nic se nestane.

Ve společenské místnosti bylo posledních několik týdnů neobvyklé ticho, ale ve zbývajících dnech byste tu slyšeli spadnout i špendlík, teda pokud by zrovna někdo horečně nelistoval v knize při hledání informace, která mu vypadla z paměti. Harry si nepamatoval, že by tu v minulých letech byl takový klid, ale možná to tak nevnímal.

Nejhůř a přitom nejlíp na tom byla Hermiona, měla nejvíc zapsaných předmětů a pořád si stěžovala, že něco neví. Za hromadou knih, kterou se každý večer obložila, ji skoro nebylo vidět, ale nikdo nepochyboval, že toho ví víc než všichni ostatní dohromady. Harry se jí několikrát pokusil přesvědčit, aby se učili společně, protože Ron se dal do studijní skupinky s Deanem a Seamusem a on zůstával sám a bál se, že se zhroutí.

První kdo se ale sesypal, byl Anthony Goldstein z Havraspáru, poslední pondělí před zkouškami při večeři si četl nějakou učebnici, když propukl v hysterický pláč a vzlykal, že je úplně blbej a nic neumí. Madame Pomfreyová si vyměnila pohled s ostatními profesory a vydala se k němu. Chvilku mu něco konejšivě říkala a pak ho odvedla na ošetřovnu.

Tato příhoda trošku rozbila ten studijní stereotyp a na okamžik se o ní živě debatovalo, brzy se ovšem všichni schovali za své učebnice a poznámky. Víc to ovšem narušila událost, která se stala následujícího dne u snídaně.

Ze začátku probíhala naprosto nudně, většina studentů měla před sebou rozloženou nějakou učebnici a nesoustředěně do sebe soukala snídani. Najednou se ovšem atmosféra prudce změnila. I Harry měl před sebou atlas kouzelných bylin a hub a snažil se zapamatovat si vlastnosti a použití jednotlivých rostlin, když mu najednou začal být poněkud těsný hábit na hrudi, stále tomu nevěnoval zvláštní pozornost a chtěl si ho rukou upravit. Když si ovšem sáhnul na hruď, tak ztuhnul, nevěřícně sklopil zrak. Hábit mu byl těsný, protože mu ho na hrudi vyplňovaly solidní trojky. Trošku polekaně se podíval na naproti sobě sedící Hermionu, jestli si toho přes svůj slovník všimla, ale i ona nevěřícně zkoumala svůj hábit na hrudi. Harrymu chvilku trvalo, než mu došlo, že to co tam jemu přebývá, jí tam chybí. Harry se rozhlédl po ostatních, když zjistil, že všichni studenti od čtvrtého ročníku výš u jejich stolu jsou na tom stejně, tak se podíval ještě ke zbylým stolům, i tam se stalo to samé. Když se zahleděl na Hermionu, tak se jejich pohledy setkaly, protože rovněž ona dokončila svojí prohlídku Velké síně. Obou jim zacukaly koutky, když tu Hermiona ztuhla, jednu ruku schovala pod stůl a během pár vteřin úplně zrudla. Harry znejistěl, chvilku zkoumal, jestli mu jeho nově narostlé vnady někde nekoukají, přece jenom na to nebyl oblečený, při tom si nervózně poposedl. V tu chvíli si uvědomil, že něco není v pořádku ani tam dole, taky schoval jednu ruku pod stůl a zjistil, že jeho mužství zmizelo. Začal rudnout a v tom mu došlo, že výměna tělesných znaků se netýkala pouze ňader a zčervenal ještě víc. Harry se zase rozhlédl po ostatních, jestli to došlo i jim. Zřejmě ano, protože Ron byl taky rudý jako rajče, Levandule se tvářila zhnuseně, Parvati zamyšleně a Dean se zvednul a nenápadně se snažil vyklouznout, ostatně takový nápad mělo více studentů.

Harry se zahleděl k učitelskému stolu, jestli to postihlo také je, ale zdálo se, že nikoliv. Dokonce to vypadalo, že kromě Brumbála si této nadmíru podivné výměny nikdo nevšiml, ten sice taky dělal jako by nic, ale jeho úsměv mluvil za vše.

Tato záměna naštěstí trvala jen do začátku vyučování, takže ho nijak nenarušila, snad až na pár pozdních příchodů těch, kteří se nejspíš natolik styděli, že se schovávali na toaletě.

I když tato situace trvala jen několik málo minut, tak přinesla víc uvolnění, než volný víkend. Profesoři o tom jistě věděli, ale dělali jako že nic, protože jim došlo, že viník, či viníci neměli v úmyslu nic zlého a všem tím hrozně pomohli.

Studenti to taky nakonec ocenili, ze začátku sice někdo vyhrožoval, že jestli zjistí, kdo to byl, tak mu utrhne to, co mu nechal zmizet, ale nakonec uznali, že jako odreagování to bylo super a pár odvážlivců si dokonce vyměňovalo své poznatky z nově nabytých zkušeností.

 Nicméně už k žádnému zhroucení nedošlo a z vtipálka se stal v podstatě hrdina. Hodně se spekulovalo o tom, kdo za tím stojí, Harry vsázel na dvojčata, ale trošku ho mátlo, že se k tomu zatím nepřiznali, na chvilku ho napadlo, jestli za tím náhodou nemůže být Brumbál, ale k němu se to nějak nehodí a navíc on by zřejmě nevynechal učitelský stůl.

V sobotu ráno se na nástěnce objevil rozvrh zkoušek.

Pondělí:

       8:00-9:30 - písemné zkoušky Přeměňování

       10:00-11:30 - písemné zkoušky Studium mudlů

       13:00-16:00 – praktické zkoušky Přeměňování

Úterý:

       8:00-9:30 - písemné zkoušky Formule

       10:00-11:30 - písemné zkoušky Starodávné runy

       13:00-16:00 – praktické zkoušky Formule

Středa:

       8:00-9:30 - písemné zkoušky Lektvary

       10:00-11:30 - písemné zkoušky Jasnovidectví

       13:00-16:00 – praktické zkoušky Lektvary

Čtvrtek:

       8:00-9:30 - písemné zkoušky Obrana proti černé magii

       10:00-11:30 - písemné zkoušky Věštění z čísel

       13:00-16:00 – praktické zkoušky Obrana proti černé magii

Pátek:

       8:00-9:30 - písemné zkoušky Astronomie

       10:00-11:30 - písemné zkoušky Péče o kouzelné tvory

13:00-16:00 - praktické zkoušky Péče o kouzelné tvory

       21:00-23:00 – raktické zkoušky Astronomie

Pondělí:

       8:00-9:30 - písemné zkoušky Bylinkářství

       10:00-11:30 - písemné zkoušky Dějiny čar a kouzel

       13:00-16:00 – praktické zkoušky Bylinkářství

„No výborně, Lektvary a Jasnovidectví v jeden den a i ten pátek bude dost náročný,“ stěžoval si Ron, když to viděl a Harry s ním musel plně souhlasit.

Na druhou stranu ho těšilo, že má vždy jen jeden hlavní předmět, který chce udělat denně. V pondělí, úterý a ve čtvrtek měl jen jeden písemný test a měl spoustu času se po písemce pořádně připravit na praktickou zkoušku.

V neděli, v předvečer zkoušky, se ve Velké síni objevil další stůl, u kterého zasedla zkušební komise.

Ředitel Brumbál povstal a ujal se slova: „Dovolte, abych vám představil delegaci z ministerstva, která bude letos testovat vaše znalosti. Předsedkyně profesorka Griselda Marchbanksová, zkoušející profesoři Ogden, Tofty, Crystal, McTeer, Harrington a profesorka Fitzgeraldová.“

Každý představovaný při zaznění svého jména zamával, nebo pokýval hlavou a sklidil krátký zdvořilostní potlesk.

„No potěš Merlin ono nám to zítra vážně začíná. Mě to pořád nějak nedocházelo.“ Ozvalo se od Deana, který si asi ani neuvědomil, že to řekl nahlas, ale podle toho, jak se tvářili ostatní, nebyl ani zdaleka sám.

Všechny jakoby přešla chuť, teda až na Rona, který se ládoval, jako by se nic nedělo. Postupně se všichni rychle zvedli od stolu a pospíchali do svých společenských místností, aby se pokusili dohnat to, co zameškali.

Harry se rozhodl, že se na to dneska už radši vykašle a půjde brzo spát, sice se chvíli ještě zdržel s Hermionou, kterou nakonec úspěšně přesvědčil, aby taky šla do postele. Když se s ní loučil před schodištěm do ložnic, tak si už po několikáté bezděky vzpomněl na jejich příhodu z rána po vyhraném finále.

Dlouho ležel v posteli a nemohl usnout, pořád se mu hlavou honily různé myšlenky a vzpomínky. Nepomohla mu ani meditace, tak vstal a začal na zemi vedle postele cvičit, od té doby, co se mu začaly hromadit úkoly, tak ranní běhání už nestíhal, tak ho to rychle unavilo a konečně se mu podařilo zabrat.