Následující tři týdny strávil Harry v naprostém stereotypu. Ráno cvičení, škola, před večeří dvakrát týdně famfrpálový trénink, dvakrát týdně chodili s Hermionou do Komnaty nejvyšší potřeby a cvičili tam útočná a obraná kouzla. Jednou tam byl Harry sám, aby si vyzkoušel, co jeho kouzla udělají, když do nich vloží veškerou svou magickou energii. Skončilo to tím, že džbán na vodu, který si přivolal, přiletěl přes celou místnost takovou rychlostí, že mu uhnul jen díky svým dobře vycvičeným reflexům a džbán se po nárazu na stěnu za ním rozletěl na tisíc malých kousků. Stačilo ovšem rychlé reparo a byl jako nový. Ještě zkusil vyslat několik soubojových kouzel, ale bez protivníka si nemohl ověřit výsledek a na Hermionu se je bál použít. Zvlášť, když ještě ani ona nevěděla všechno o jeho magii. Zbytek jeho volného času plně zaplnily domácí úkoly. Cho ho doprovázela každé ráno z koupelny na snídani, ale jen jednu sobotu s ní strávil dopoledne procházkou kolem jezera. Vypadala šťastně, ale malinko zamyšleně, za to Harry, i když byl s ní, tak myslel na školu, famfrpál, prostě na všechno možné kromě ní. Polibky, kterými ho zasypávala kdekoliv a kdykoliv, neodmítal, ale už je neoplácel s takovou vášní jako na začátku. Čím dál víc cítil, že je něco špatně a Cho nebude ta pravá, ale nevěděl jak jí to dát najevo, aby se nijak neurazila a ona mu to nijak neulehčovala, i když se poslední sobotu odmítl s ní vidět s průhlednou výmluvou domácích úkolů, tak na něj stejně každé ráno čekala a tulila se k němu snad ještě víc. Harrymu už to bylo spíš nepříjemný a choval se k ní naprosto chladně, ale ani to jí neodradilo. Harryho trápení vyvrcholilo poslední pondělí v říjnu, když při snídani povstal Brumbál u svého stolu a tím si zjednal ticho.

„Vážení studenti, nevím, jestli jste si všichni vědomi, že tuto sobotu slaví vesnice Prasinky 1 000 let své existence. K tomuto krásnému kulatému výročí se občané rozhodli uspořádat výroční bál, na který srdečně pozvali i studenty tohoto hradu. V sobotu se proto bude konat výlet do Prasinek trochu jinak, než jste byli zvyklí. Na bál mají přístup jen studenti od pátých ročníků výš, proto se výlet rozdělí do dvou etap. Třetí a čtvrté ročníky mají výlet od devíti hodin ráno do tří hodin po obědě. Pokud se někdo z vyšších ročníků nebude chtít bálu zúčastnit, a přesto chce do Prasinek, tak půjde taky v tento čas. Studenti, kteří mohou a chtějí jít na bál, tak mají čas návštěvy Prasinek posunutý od půl páté do půl dvanácté večer.“

Brumbálův projev skončil a ředitel se posadil. V tu samou chvíli se ve velké síni ozvalo jásání studentů od pátých ročníků výš a zklamané mumlání studentů třetích, ale především čtvrtých ročníků. Jediný student pátého ročníků, který nejásal společně s ostatními, byl Harry. Jeho utrápeného výrazu si všimla Hermiona, naklonila se k němu a začala se ho šeptem vyptávat.

 „Co se děje, ty nemáš radost?“

„Ani nemám. Cho bude očekávat, že jí na ten bál pozvu, budu s ní tančit a úžasně se bavit.“

„To očekávají všichni, v čem je problém?“

„Problém je v tom, že s ní nechci jít. Nechci s ní už chodit, ale nevím, jak jí to mám dát najevo.“

Hermiona se netvářila nijak překvapeně, jako by to věděla už dlouho. „Myslím, že bys jí to měl říct narovinu, jinak se budeš pořád trápit a jí budeš zbytečně dávat falešnou naději.“

„Jo, tobě se to řekne, ale co jí mám říct. Poslyš Cho byla jsi skvělá, ale nejsi ta pravá a už mě to s tebou nebaví?“ bručel Harry.

 „No takhle přesně asi ne, ale podobně ano.“ Harry si povzdechl a rozhovor s Hermionou přerušil, protože ruch v síni se už tišil a mohl by je slyšet i někdo jiný, což rozhodně nechtěl.

O bálu mluvila celá škola, jen Harry o něm mlčel. Byl už čtvrtek a on ještě Cho nepozval. Ona se při jejich obvyklé cestě z koupelny na snídani chovala jako vždycky. Až ve čtvrtek byla nějak zamlklá, jako by k něčemu sbírala odvahu. Byli už skoro u velké síně, když ho zatáhla do kouta, ale místo toho, aby ho začala líbat, jak to měla ve zvyku, tak nasadila vážný výraz.

„Víš, že jsi mě ještě nepozval na ten bál? Předpokládám, že tam půjdeme spolu, ale čekala jsem, že mě přece jenom pozveš. Nebo mám pozvat já tebe?“ Tím ho trochu zaskočila.

Než si stačil srovnat myšlenky a dát dohromady souvislou větu, která by dávala smysl, tak pokračovala.

„Tak dobře. Harry Pottre, doprovodíš mě na výroční bál k příležitosti 1 OOO let od založení Prasinek?“ Harry se zatvářil zahanbeně, pak se rozpačitě usmál, přikývl a dostal ze sebe.

„Ano.“

To Cho evidentně stačilo, protože ho objala a políbila. Otočila se a se širokým úsměvem odkráčela do velké síně na snídani. Harry zůstal stát na místě a přemýšlel o tom, co se tady stalo. Copak ji mohl odmítnout, když pozvala ona jeho? Jak by to vlastně dopadlo, kdyby o tom nezačala. Pozval by ji vůbec někdy nebo by tam spolu šli, aniž by o tom spolu mluvili? Nebo by prostě nešel? Možnost, že by šel a ona by nepřišla, zavrhl jako vysoce nepravděpodobnou. Na snídani ani nešel a zamířil rovnou do sklepení k učebně lektvarů. Bylo ještě brzy, proto ho překvapilo, že z učebny se ozývaly hlasy. Dveře byly sice zavřené, ale ty dva hlasy byly dost hlasité, aby je slyšel i venku. Harry potichu přistoupil až ke dveřím a snažil se poslouchat, co na sebe ti dva křičí. V jednom hlase poznal hlas Severuse Sneapa.

„Pochop, Draco, že je to přání tvého otce. On se mu snaží zavděčit stejně jako všichni ostatní.“

„Já vím, ale co s tím máte společného vy?“

Harryho překvapilo, jak zní hlas Draca Malfoye. Nejen že na ředitele své koleje zvyšoval hlas, ale v jeho hlase byla slyšet i zloba a ironie.

„Já jen chci, aby ses na to připravil a věděl, jak se máš chovat. Mohlo by ti to ušetřit hodně bolesti.“

„Já se o to neprosil.“ Odsekl Draco.

Harry uslyšel rázné kroky, které směřovaly ke dveřím, tak rychle začal couvat ode dveří pryč. Schoval se do výklenku za jednu ze soch, které v chodbě byly, a doufal, že ho Malfoy ani Snape nezahlédnout. První jmenovaný zamířil na druhou stranu chodby, Snape jen vykoukl a zběžně se rozhlédl, než se zase schval do své učebny a zavřel dveře. Harry zůstal stát schovaný a přemýšlel, co to mělo znamenat. Na co chtěl Snape Malfoye připravit a koho chce jeho otec potěšit? Z přemýšlení ho brzy vytrhly hlasy, které patřily studentům, kteří právě dorazili před učebnu lektvarů. Vykoukl ven a uviděl, že už se scházejí Zmijozelští na hodinu. Počkal, až se nikdo nebude dívat jeho směrem a pomalu nenápadně vykročil k učebně. Měl štěstí, protože ve stejnou dobu se otevřely dveře do učebny a Zmijozelští začali vcházet dovnitř. Ke dveřím učebny dorazil sám, ale než stihl vejít, tak se na konci chodby objevili jeho spolužáci, počkal přede dveřmi a gestem ruky zarazil Rona, protože se už nadechoval k otázce.

Lektvary proběhli tak nějak zvláště. Snape si odpustil jakékoliv jedovatosti, vůbec působil unaveně a dost nervózně, což u něj bylo naprosto neobvyklé. Stejně neobvykle působil i Malfoy. Dorazil do učebny těsně před zvoněním, sedl si sám do poslední lavice a nijak na sebe neupozorňoval. Harry celou dobu přemýšlel, co se to u Merlina děje, ale nemohl na žádné přijatelné vysvětlení přijít.

Večer řekl Ronovi a Hermioně všechno, co slyšel v učebně lektvarů, ale ani Hermiona nemohla najít logické vysvětlení, co to vlastně přesně znamená. Ron se tvářil dost vystrašeně, než promluvil.

„A není to jasné? Lucius chce, aby se z Draca stal další Smrtijed.“

Harry si s touto myšlenkou taky pohrával, ale došel k závěru, že to je blbost. Než to ale stačil Ronovi říct, tak promluvila Hermiona.

„To je blbost, Rone. Myslíš, že by Voldemort stál o nezletilého, nedostudovaného kouzelníka? Zvlášť když je ve škole Pošuk s tím svým okem, který by Malfoyovo znamení viděl dřív, než by vešel do místnosti a ihned by to řekl Brumbálovi.“

Ten poslední argument nedokázal Ron nijak vyvrátit, tak jen pokrčil rameny a odešel od jejich stolku. Přisedl si ke stolku, kde seděli Dean, Seamus, ale i Parvati s Levandulí. Parvati se dost nápadně tulila k Deanovi a Ron si naprosto samozřejmě přisedl k Levanduli. Harry se s otazníkem v očích otočil na Hermionu, ta jen pokrčila rameny, tak se zeptal.

„On má Ron něco s Levandulí? O Deanovi a Parvati jsem už něco slyšel, o nich nic.“

„Nevím, co přesně mezi nimi je, ale jdou spolu na ten bál.“

„Jo ten bál,“ povzdechl si Harry.

„Co je? Pořád sis to s Cho nevyjasnil? Měl bys v tom rychle udělat pořádek.“

„Nedala mi příležitost. Nějak jsem nevěděl, co mám udělat nebo říct. Měl jsem v plánu o tom bálu prostě mlčet, a pak tam nejít, ale dneska mě zaskočila. Napřed se zeptala, jestli jí hodlám pozvat a když jsem mlčel, tak pozvala ona mě. Copak jsem jí mohl odmítnout?“

Hermiona se netvářila překvapeně, spíš zamyšleně. „No odmítnout jsi ji sice mohl, ale to by ti ztropila strašnou scénu. Stejně to musíš nějak vyřešit, když s ní už nechceš být.“

„Ty na ten ples jdeš?“ zeptal se ztrápeně Harry.

„Jo, Nevill mě pozval. Překvapilo mě, že mě pozval po tom, co jsem ho loni odmítla a bylo mi ho trochu líto, tak jsem souhlasila.“ Pokrčila rameny Hermiona.

„Jsem rád, že tam budeš taky.“ Usmál se na ni Harry.

V Pátek se nic zajímavého nedělo, jen Cho se ráno Harryho zeptala, jaký má hábit, aby k sobě dobře ladily. Harry jí otráveně odpověděl. Nabídl jí, že se setkají zítra v půl páté ve velké síni a zbytek cesty dělal, že poslouchá Cho, která plánovala, co si vezme na sebe, co bude mít za účes a tak podobně. Večer si ještě udělal všechny úkoly, které měl, protože přes víkend asi nic neudělá a nerad by musel myslet ještě na ně, když se rozhodl, že přes víkend to musí definitivně vyřešit s Cho.

V sobotu ráno vstal jako obvykle, jen ranní cvičení s Hermionou zkrátili na krátkou rozcvičku. Harryho překvapilo, že na něj dneska Cho nečeká, tak počkal na Hermionu a šli spolu. Od ní se dozvěděl, že Cho odcházela z koupelny chvilku po tom, co Hermiona přišla a šla se prý připravit na bál.

Před pátou hodinou se šel dneska podruhé vykoupat, ale do koupelny na pokoji. Vzal si s sebou svůj světle zelený společenský hábit. Rozhodl se, že se poprvé v životě oholí. Sice mu rostli jen takový jemný chloupky na bradě a pod nosem, ale bylo to vidět, protože byly stejně černé jako jeho vlasy. Všechny potřeby na holení si koupil už o prázdninách při tom památném výletu do mudlovského Londýna s Tonksovou. Koupit si potřeby na holení mu doporučila právě Dora po tom, co vypadla z převlékací kabinky jen ve spodním prádle. Při téhle vzpomínce se usmál a radši si pustil studenou vodu.

Před půl pátou už stepoval ve velké síni. Bylo tam dost lidí, kteří čekali, až je vypustí do Prasinek. Cho přišla asi minut před půl. Opravdu jí to slušelo, přesto Harryho nijak neoslnila. Prostě další hezká holka, jakých tady stálo spousty. Do Prasinek je tentokrát odvezl kočár, což ocenily především holky. Harry slyšel jednu studentku, jak si stěžuje, že by v těchto botách do Prasinek asi nedošla. Harrymu sjel pohled na její boty a málem omdlel. Její podpatky byly skutečně monumentální, měli tak patnáct centimetrů a dívka, která byla normálně o něco menší než on, se teď tyčila jako rozhledna.

Oficiální zahájení bálu bylo v pět hodin. Zahájení měli na starosti profesionální tanečníci, ke kterým se po první skladbě přidávali další a další. Mezi prvními se přidali profesor Brumbál s profesorkou McGonagallovou, profesor Kratiknot s profesorkou Prýtovou, kteří tvořili poněkud zvláštní taneční dvojici. Přidávali se i studenti. Cho se významně podívala na Harryho, ten se přinutil k úsměvu a vyzval ji k tanci, ta samozřejmě ihned souhlasila. Tak mu nezbylo nic jiného, než přetrpět několik kousků. Přestalo ho to bavit už v polovině první písničky, ale bylo mu jasné, že Cho to stačit nebude. To, že mu už tanec celkem šel, neznamenalo, že by ho to bavilo. Možná s jinou tanečnicí. Tyto myšlenku ho doprovázeli přes celé jeho taneční utrpení. Po půl hodině, která Harrymu připadala jako několik století, se konečně odvážil odmanévrovat Cho k baru, což přijala s nadšením. Na baru si objednal dva máslové ležáky, protože jako neplnoletý si nic tvrdšího objednat nemohl. Cho ovšem jeho objednávku doplnila o dvě Ohnivé whisky. Harry se na ní otočil s otázkou v očích.

„Já už jsem plnoletá, mám narozeniny 3. září. Vždycky jsem byla nejstarší v ročníku.“ Odpověděla na nevyřčenou otázku a svůdně se usmála, až z toho Harrymu vyschlo v krku.

 Cho se do Harryho pokoušela lít jednu Ohnivou whisky za druhou, on se tomu snažil vzdorovat, ale moc mu to nešlo. Tak se to pokoušel oddálit tím, že jí znovu vyzval k tanci. Tentokrát tanec přerušila Cho a odtáhla ho znovu k baru, kde mu opět objednávala Ohnivou whisky. Harry si říkal, že se něco děje, ale ani za boha nemohl přijít na to co, tak jí jen odvedl ke stolku, kde zahlédl sedět Hermionu s Nevillem a Seamuse. Přisedli si k nim a Harry se ihned přidal k hovoru, který ti tři vedli. Tím, že tam byla Hermiona, ho ani nijak nepřekvapilo, že téma hovoru byly zkoušky NKÚ. K Harryho úlevě se brzy do hovoru přidala i Cho se svými praktickými zkušenostmi a pochlubila se, že má přijatelné z dějin čar a kouzel a obrany proti černé magii, nad očekávání z bylinkářství, astronomie, lektvarů, starodávných run a jasnovidectví, vynikající z kouzelných formulí a přeměňování. Harry se podivil nad tím, že z ničeho nepropadla. Hermiona se pustila do sáhodlouhého rozebírání průběhu zkoušek z jednotlivých předmětů, ale to Harryho po pár minutách otrávilo. Tak se začal rozhlížet kolem sebe. Všiml si, že dvojčata Weasleyovi sedí jen několik stolku od nich, s nimi tam seděly Angelina a Alice. Na parketu zahlédl i Katií Bellovou, poslední členku famfrpálového týmu, kterou dneska ještě neviděl, tančila s jedním klukem s Mrzimoru, kterého Harry neznal osobně, ale byl to jeden s kamarádů Cedrika Diggoryho. Na druhé straně tanečního parketu zahlédl sedět Rona, Deana, Levanduli a Parvati. Levandule se zrovna podle názorné gestikulace pokoušela přemluvit Rona k tanci, ale podle očekávání neměla nijak velký úspěch, to vyvolalo úsměv na Harryho tváři. Vzpomněl si na loňský vánoční ples, kdy Rona taky nikdo nedostal na parket. Je pravda, že Harry tancoval, jen když to měl povinné jako šampion za Bradavice, ale alespoň jednou Parvati provedl. Nakonec Levandule přesvědčování Rona vzdala a požádala Deana. Ten se sice nezatvářil zrovna dvakrát šťastně, ale když ho Parvati pod stolem jemně kopla, tak souhlasil. Po několika minutách se u jejich stolu zastavil Lee Jordan a vzal Parvati tancovat, tak Ron zůstal sedět sám, ale evidentně mu to nijak nevadilo. Rozvalil se pohodlně na židli a zaujatě pozoroval holky na tanečním parketu. Harry stočil pohled zpátky ke stolu, kde seděla dvojčata. Teď tam sedělo jen jedno z nich. Na tu vzdálenost si nebyl jistý, které z nich to je. Sice už většinou neměl problém je mezi sebou rozeznat, ale musel jim být blíž nebo s nimi mluvit a ani tak si nebyl stoprocentně jistý, zvlášť když si neustále dělali legraci tím, že se vyměňovali. Dívku, která mu seděla na klíně, ovšem neměl problém poznat. Byla to Alice a zrovna mu něco šeptala do ucha. Angelinu s druhým dvojčetem nikde neviděl a měl podezření, že nerozlučná dvojčata se pro tentokrát odloučila, aby měli soukromí. Ještě chvíli se věnoval pozorováním tanečníků. Zahlédl Lenku Láskorádovou, jak tancuje velice zvláštní tanec s jedním velice zvláštním klukem. Harry měl podezření, že ani není z Bradavic, protože by si ho tam určitě všimnul. Zahlédl i profesora Brumbála, jak opět tančí s profesorkou McGonagallovou, což vyvolalo úsměv na jeho tváři. Ten mu ovšem pokazil pohled na další pár. Malfoy s Parkinsonovou tancovali s vážným a pohrdavým výrazem ve tváři. Jeden pohled na Malfoye Harrymu stačil, aby ho omrzelo sledování parketu a přesunul svojí pozornost zpět ke stolu, u kterého seděl. Tam se téma hovoru nijak nezměnilo, pouze nadšenou diskuzi vystřídalo znuděné přikyvování. Hermiona skutečně dokázala být svým zápalem pro zkoušky velice otravná. Harry se rozhodl, že tomu musí učinit přítrž. Napadl ho však jen jeden způsob a moc se mu nezamlouval, ale když člověk musí, tak musí. Možná bude mít šanci s Hermionou probrat to, co se mu nezdá na Choině chování.

Postavil se na nohy a stoupl si před Nevilla, “Dovolíš?“

K Harryho překvapení Nevill pochopil. „Samozřejmě Harry.“

„Smím prosit?“ zeptal se Hermiony a nabídl jí ruku.

Hermiona přikývla, přijala Harryho nabízenou ruku a odešla s ním na parket. Při odchodu si Harry všiml úlevného úsměvu na tváři všech přítomných i Cho se usmála úlevou. Při tanci zapředl s Hermionou rozhovor.

„Nevím, jestli sis to uvědomila, ale všechny si těmi řečmi o zkouškách spolehlivě otrávila. Já vím, že je letos skládáme a uvědomuji si, jak jsou důležité, ale jsme na bále a chceme se bavit.“

Hermiona se zamyslela, než odpověděla, „Já myslela, že tě to zajímá, když ses tak zapáleně připojil i Cho se zapojila.“

„Já se připojil, protože jsem potřeboval nějak zabavit Cho. Chová se dneska nějak divně, připadá mi, jako by se mě pokoušela opít.“

„Opít?“ podivila se.

„Já myslela, že se tady neplnoletí nemohou objednat nic alkoholického kromě Máslového ležáku.“

„To asi opravdu nemohou, ale jí bylo už sedmnáct. Má narozeniny 3. září, takže je o dva roky starší a prošvihl jsem její narozeniny.“

„A tebe trápí, že je o dva roky starší nebo to že jsi prošvihl její narozeniny?“ zeptala se dívka.

„Ani jedno. Mě trápí to, co má v úmyslu. Pochybuju, že sis nevšimla, jak se k ní chovám poslední dobou chladně. Podle mě má dneska něco v úmyslu, ale opravdu mě nenapadá co.“

„No já taky nevím co, ale právě proto bys to s ní měl skončit.“

„Neboj, mám to v plánu nejpozději zítra, ale pořád nevím jak.“

Při hovoru si ani neuvědomil, jak dlouho spolu tancovali, ale asi to bylo dost dlouho, když už to Cho nevydržela a přišla vystřídat Hermionu. Ta jí uvolnila místo a Harry ke svému překvapení zjistil, že zase trpí tím, že tancuje a při tom mu to ještě před minutou nijak nepřišlo. Měl celkem štěstí, že po skončení skladby kapela vyhlásila krátkou přestávku na občerstvení hudebníků. Harry se chtěl vydat zpátky ke stolku, ale to se mu nepodařilo. Cho ho zase odtáhla k baru a začala objednávat Ohnivou whisky. Harry marně hledal způsob, jak se dostat od baru co nejdál. Měl čím dál tím horší pocit, že je něco špatně a nebyl si jistý, že za to může jenom Cho. 

Cho se naštěstí pro Harryho stihla opít dřív než on. Její pohled už se malinko rozostřoval, a když mluvila, tak si trošku šlapala na jazyk. Bylo i vidět, jak jí alkohol odbourává morální zábrany. Ruka, která jí původně visela podle těla, se posunula na jeho koleno, pak ho začala jemně hladit po noze a nakonec její ruka skončila v místech, které Harry už považoval za dost důvěrné. Harrymu to nebylo příjemné, spíš naopak. Už před pár skleničkami přišel na způsob, jak whisky nepít. Jednou, když se Cho snažila upoutat barmana pohledem, si z pouzdra, které měl na levém předloktí pod hábitem, vytáhl hůlku a levou rukou nenápadně sesílal na skleničku evanesco. Tím, že ho sesílal levou rukou a neverbálně, nebylo nijak silné a whisky nikdy nezmizela najednou, vždycky jí zmizelo jen trochu a v rámci maskování si občas pozvedl sklenku k ústům.

Jak byl vděčný Hermioně, která minulý týden navrhla, aby se pokusili naučit kouzlit i levou rukou, že se to může hodit třeba v případě, kdy budete mít pravou rukou nepoužitelnou. Neverbální kouzla s Hermionou sice ještě necvičili, ale Harry o nich už něco četl a sám si je i párkrát vyzkoušel a celkem mu to šlo, ale věděl, že to je spíš zásluhou jeho magické energie, než soustředění, které bylo pro neverbální kouzla velice důležité.

Cho už byla vážně dost opilá, když ho dost nevybíravým způsoben odtáhla na chodbu a přilepila se na něj tak, že měl dojem, jako by jím chtěla projít. Harry byl neskutečně rád, že toho nevypil tolik jako ona, možná by vypadal ještě hůř a nedokázal by se kontrolovat. Bylo vidět, že má Cho celkem trénink. Byla sice dost opilá, rovně jít nedokázala ani s podporou, avšak bylo na ní vidět, že ví, co dělá. Jen jí to asi bylo jedno, jinak by neřekla to, co řekla Harrymu přímo do očí, na chodbě k záchodům. Harrymu připadlo, že se přeslechl. To přeci nikdy nemohla vyslovit nahlas, ani kdyby byla úplně na mol. Prvně si uvědomil, že to s ní musí okamžitě ukončit dřív, než se pokusí ještě o něco jiného, až potom mu došlo, co přesně řekla. Někomu, by to přišlo zvláštní, že si uvědomíte, co musíte, udělal dřív, než vám dojde, co se stalo, ale Harrymu přišlo divnější co Cho řekla.